Basilej - Gothaneum, Augusta raurica, a hlavně Vitra design muzeum

Lokalita: Severní Švýcarsko
Kanton: Basel Stadt a Basel Landschaft

Jak jsem již v úvodním postu psal, články od jisté doby píši v podstatě rok zpětně a tento příspěvek také není výjimka. Při prohlížení fotografiemi a vzpomínání se mi dostal na řadu Basel. Né, že by každé město ve Švýcarsku bylo nudné nebo stejné, to rozhodně ne, ale Basel byl pro mne výjmečným. A to z nemnoha důvodů. Jednak je to jedno z mála měst, kde jsem si opět po dlouhé době okusil pravý noční metropolitní život (ano i přes tak v podstatě malé město, se dá s čistým svědomím označit jako metropole), strávil tam spousta krásného času a především jsem tam poznal jednu přítelkyni, které bych rád tímto tento článek věnoval. A jelikož to je kulturní žena, která má o Baselu přehled, tak mi tu dělala skvělého průvodce. Na začátek bych rád město představil z jeho historie a významu. Nechci se zde rozepisovat důkladně (protože vše je snadno dohledatelné na netu, v knihách..), ale jen na úvod:

Basilej se skládá ze dvou kantonů – Basilej Landschaft (venkov) a Basilej Stadt (město) o kterém je řeč. Basilej je druhé největší město švýcarské konfederace (190 000 obyvatel) a díky své strategické poloze (severozápadní výběžek Švýcarska sousedící s Německem a Francií) se stalo význammným centrem obchodu a průmyslu – především chemického a farmateutického. Historie Basileje začíná před přelomem letopočtu, kdy měly na území dnešního města oppidum Keltové, v roce 44 př.n.l. založili Římané na místě dnešního města Augusta Raurica svou vojenskou základnu Colonia Raurica. Významným datem, spíše však pro Čechy, je 24. září roku 1212, kde Fridrich II. byl jmenován novým císařem. Za doprovod a svou věrnost dostal Otakar I. Zlatou bulu sicilskou, která povýšila tehdejší Čechy na dědičné království. Byla zde také založena první univerzita na území Švýcarska, ze které přednášel např. Erasmus Rotterdamský, Paracelsus nebo Nietzsche a Jaspers. V roce 1897 zde uspořádal Theodor Herzl první sionistický kongres na kterém byla poprvé v historii představena myšlenka samostatného židovského státu. Název města Basilej pochází od dnešního symbolu města - mýtického Basiliška.

Pamětihodnosti starého města

Basilej je rozdělen řekou Rýn, jeho historické centrum se rozprostírá na jeho levém břehu. Samozřejmě jen stěží lze vypsat všechny důležité a zajímavé pamětihodnosti, ale zkusím ty nejvýznamnější, které kdyby člověk neviděl jakoby ani v Basileji nebyl. Určitě hlavní dominantou města je chrám Münster – monumentální stavba z červeného pískovce se vzorovanou střechou. Osobně mi stavba přijde jako kdyby vylezla ze štětce romantického malíře, ale to ostatně jako většina staveb v Basileji. Chrám pochází z 11. století a jistě není bez zajímavosti, že musel být ve 14. století přestavěn a opraven po zemětřesení. Dominují jí dvě šedesesátimetrové (!) věže Martinsturm a Georgesturm. Kromě toho, že katedrála je vhodným výchozím bodem pro prohlídku města tak i z jednoho parku, sousedící přímo vedle ní je výborný pohled z výšky na Rýn, převozníka se svou loďkou mezi mosty Wettsteinbrücke a Mittlere Rheinbrücke (což je jedna z vyhlášených basilejských atrakcích) a hlavně na druhou část, Klein Basel, na protějším břehu. To je ta modernější část na druhém břehu Rýna. Celé jeho nábřeží mezi těmito dvěma mosty je vyhlášené pro svou oblibu mezi mladými, kteří zde pořádají celenoční pitky. A říká se, že pokud budete shánět jakoukoliv drogu v kterýkoliv čas, seženete jí spolehlivě zde.

Symbol města - chrám Münster

Ačkoliv katedrála je symbolem města a dobrým výchozím bodem, tak samotné historické centrum se nachází v okolí nedalekého Marktplatzt, kde můžete obdivovat nádhernou radnici ze 16. století s astronomickými hodinami a barevnými sgrafity. Zde jste také blízko již zmíněného Mittlere Rheinbrücke, který byl jako historicky vůbec první přechod přes Rýn. Říká se, že byl na svou dobu tak unikátního, že ho střežilo nově založené město – Klein Basel. Samozřejmě byl tedy velmi nákladný a údajně město muselo zastavit svůj církevní poklad. Nedaleko odtud se také nachází známá basilejská atrakce – Lällekeenig – smějící se král. Dnes již jen v podobě statické busty, ale dříve byl svou mechanikou napojen na systém domovních hodin a návštěvníky vítal poulením očí a vyplazováním jazyka. Dnes je originál uložen v Historickém muzeu. Z dalších zajímavostí je například pozůstatek bývalých městkých hradeb Spalentor. Zde se můžete také zastavit v sousední univerzitní botanické zahradě.

Basilejská radnice

Co se týče moderní švýcarské architektury tak krom dvojice pánů Herzog & Meuron mne pochopitelně napadne i slavný Maria Botta. Jeho stavby po Švýcarsku často výdávám (mají ojedinělý rukopis) a nadšeně fotografuji. Ne jinak je tomu i zde. Asi jeho nejznámnějším přínosem pro Basel je jeho kruhová banka ležící na Centralbahnplatzt. I když hlavní těžiště moderní architektury je především v Klein Baselu i s jeho nejvyšší basilejskou moderní budovou, kde v posledním patře sídlí vyhlášená restaurace Dreiländereck, ze které máte jedinečný výhled do tří států. Ano název je odvozen od své polohy na pohraničí tří států a zároveň charakterizuje svou kuchyň – vaří se tu německá, švýcarská a francouzská. Čtyřchodová menu bez vína začínají na asi 80 chf.

Dalším umělcem, který se mi jednoznačně spojuje s Basilejí je i slavný sochař a tvůrce pohyblivých plastik Jean Tinguely. Kromě toho, že zde má zaslouženě i vlastní muzeum, tak jeho pohyblivé plastiky můžete vidět rozmístěné všude po Baselu (a potkat je i v jiných městech). Známá (možná i více než jeho samotné muzeum) je jeho Tinguely Brunnen, ležící hned u městkého Stadtkino Basel. Je to možná to nejúchvatnější co lze v Baselu z moderního umění a architektury spatřit pod širým nebem. Zároveň zde zřejmě pochopíte jeho tvorbu. Zkrátka se jedná o pohyblivé mechanické strojky a stroje, které se pohybují především svou vlastní vahou. Jen málo která plastika je poháněna jinak než vlastní energií – například vodním čerpadlem, tryskem vody atd.

Tinguelyho fontána

Basilej nabízí spoustu vyžití pro vyhledávače památek a jak jsem již zmínil, vše se nedá obejít a oběhat. Basilej nabízí nepřeberné množství paláců, měštaňských domů, různých uliček a také například muzeí, které Vás nenechají na jediném místě. Například Židovské muzeum (jako jediné ve Švýcarsku), Historické muzeum, Muzeum loutek, Muzeum papíru (Basler Papiermühle) nebo například i farmateutické muzeum věnující se historii lékařství (zde se mimojiné dozvíte i to, že zde v Basileji chemik Hofman jako první na světě vypreparoval LSD). A samozřejmě je zde k dispozici široká nabídka uměleckých sbírek a Kunsthalle. Asi mezi nejznámnější se řadí již zmíněné Tinguelyho muzeum a hlavní Kunstmuseum o kterém se říká, že je nejvěhlasnějším v celém Švýcarsku. Sám nevím proč, ale prostě se to tak říká. Má zastoupena díla například Dalího, Kleeho, Gauguina, Rembrandta či Rodina.

A také jsem zcela náhodou učinil zajímavý objev, který bude zajímat především hledače duchovna. Na Leonardskirchplatz v parku se nabízí malý dvanácti metrový labyrint, který jsi může kdokoliv projít. 

A zase pro lidi, kteří mají rádi noční život vřele doporučuji ulici XXX, kde i dlouho do rána pulzuje noční život. A to i o všední dny. Je to ulice plná nočních podniků, nočních kin, barů, hospoůdek s venkovním sezením.. Nočního života se zde dá užít jako nikde jinde v Baselu, mohu z vlastní zkušenosti doporučit.

Noční život

Toť asi vše základní co se týče Baselu a jeho kultury a rád bych přidal co mne zaujalo dále v okolí. Jak jsem již psal, do Baselu jsem se vracel několikrát a to předeveším ke své milé. Jednou jsem ji vyzvedl cestou v Zurichu a vyrazili jsme směr Basel. Aby to toho nebylo málo, cestou jsme se zastavili v místě zvaném Augusta Raurica.

Augusta Raurica

Někdejší římské město Augusta Raurica leží asi 10 km před Basilejí, ještě v kantonu Basel - Landschaft. Sídlí ve stejnojmenné vesničce a díky ukazatelům nemůžete sjezd z dálnice minout. Již zde bylo odkryto celé město včetně chrámů, lázní, ale největším lákadlem je zcela jistě dodnes funkční amfitéatr. Dodnes se zde pořádají hudební a kulturní akce. Máte možnost si zde všecno v klidu projít, pokochat se a pokud máte sebou nějaký hudební nástroj, doporučuji se vyšplhat na podium a něco zahrát. Můžete si tak na vlastní kůži prožít genialitu amfiteátru a žasnout nad genialitou tehdejších architektů. My měli to štestí, že jsme tam právě potkali hudebníky tak vím o čem mluvím. Ve vesnici jsou samozřejmě k dispozici muzea, obchody se suvenýry atd. Pokud nechcete platit za parkování přímo u amfiteátru tak můžete zaparkovat hlouběji ve vesnici, na poměrně rozlehlém parkovišti, které je sice jen pro osobní automobily, ale zcela zdarma. No my měli chuť už jet domů do Dornachu se ubytovat a podniknout noční výlet do Baselu.

Dornach je velice zvláštním místem. Kromě toho, že tvoří přirozené předměstí samotného Baselu (v historii ho střežil před cizími vojsky), tak se zde nachází také budova jménem Goetheanum. A čím je tak zajímavá ? Především tím, že slouží jako institut pro studium antropozofie a to sem také přitahuje studenty a příznivce z celého světa. Jenom na úvod antropozofie je věda, která se zabývá učením o moudrosti člověka, schopného spojení s vyššími světy. Studenti se zde zabývají holistickým pohledem na svět, jeho perspektivy a minulosti. Zabývají se také studiem duchovna a nebo biodynamickým zemědělstvím. Tento institut zde proslavil rakouský filozof Rudolf Steiner. Jedinečná je také architektonicky. A to tím, že je údajně označována za vrchol expresionistické architektury. Na celé budově nenajdete jediný pravý úhel a v podobném duchu se nese i spousta okolní architektury. Budova je z betonu a má ji na svědomí Antonio Gaudí.

Že je v Baselu několik klidných parků pro odpočinek je samozřejmá věc. Ale jeden je přeci jen unikátní. Kousek od Baselu (dosažitelný hromadnou dopravou) se nachází poměrně známý Park im Grünen, nebo chcete-li jednoduše Green Park. Je zajimavý především tím, že slouží i jako umělé prostředí pro vodní faunu a floru a během procházek narazíte na spousta atrakcí - na spousta živočichů, na spousta modelářů, kteří lítají se svými lodními modely po vodě až třeba po obrovskou rekonstrukci dinosaura. Celý park je samozřejmě otevřen zdarma, jsou zde k dispozici veřejné záchodky, občerstvení, dětské koutky.. Určitě také stojí za návštěvu.

Dinosaurus v Grün Parku

A pro mě osobně, kromě nočního života, musím doporučit jednu věc. A to především milovníkům architekury a designu. Jedná se o místo zvané Vitra, které sice leží již v Německu, ale dá se tam dostat během pár minut pohodlně hromadnou dopravou. Pokud opravdu milujete design, architekturu, tak věřte, že zde budete v sedmém nebi. Doporučuji si na tento skvost udělat několik hodin volna. Sám jsem měl na to bohužel jen pár hodin. Ano skutečně se zde dá strávit celý den. A věřte, že samotné muzeum je přístupné zdarma! Vitra design muzeum je velmi specifická moderní budova od pánů Herzog & de Meuron, která má tři podlaží a je napěchována doslova všemi významnými designovými počiny a vše je možné si vyzkoušet. Je-li libo vyzkoušet například slavnou Lounge chair (kde máte také možnost vidět její výrobu) až po třeba slavný futuristický Starkův odštavňovač, máte jedinečnou příležitost. K dispozici je i výborný obchod se spousty skvělými designovými předměty, knihami nejen o samotné Vitře, časopisy, biografie nejvýznamnějších designérů, dětký koutek, kde děti mohou tvořit vlastní věci. No prostě skvělý počin a rozhodně stojí za to tuto atrakci navštívit. Dejte na mne a určitě nebudete litovat.

Vitra muzeum

Ano, takto bezprostředně si můžete užívat exponátů v muzeu

Vedle samotného Vitra muzea se nachází také muzeum, byť zpoplaťněné, významného architekta Franka O. Gehryho. Zde máte možnost vidět jeho tvorbu, modely, jeho citáty, na displeji vidět rozhovory, jeho náčrty, které mi přijdou jako samotné umělecké dílo samo o sobě. Rozhodně to zde stojí klidně i za celodenní návštěvu. Nevím jak kdo, ale já pokaždé když opouštím podobné prostory, mám takový pocit, že jsem se v životě možná někde někdy špatně rozhodl.

Frank O. Gehryova budova ve Vitře

Jak tak přemýšlím a vzpomínám na Basel tak mi pomalu dochází, že jsem asi vše významné co jsem říci chtěl, řekl a na závěr bych rád ještě jednou poděkoval mé přitelkyni za krásně strávený společný čas a bylo mi tam opravdu fajn. Já doufám, že jí také. V době kdy zde píšu, doufám že si to přečte z Liverpoolu. Díky Jano, za všechno!