Po sepsání předchozího příspěvku jsem se nějak dostal do chuti a tak jsem sepsal další. Vzal jsem si na řadu můj víkendový výlet do hlavního města Bernu. Rovnou jsem porovnal okolní venkov, podíval jsem se do barokního města Solothurnu a především jsem se poprvé lehce seznámil s francouzskými regiony a přičichl k jejich kouzlu. Dodnes si přesně pamatuji, že jsem měl na tento výlet pouze dva dny. A i přes významná místa jsem dokázal úplně v pohodě všechno stihnout.
 |
| Městečko Olten |
Vyrazil jsem tedy hned v pátek po práci a do prvního cíle jsem dorazil za ukrutné bouřky. Takto mě město Olten přivítalo. Při bouřce, tmě a lijáku mi dlouho trvalo najít vhodné místo k zaparkování. Ale štestí mi nakonec přálo kdesi mezi rodinými domy. A také mi přálo druhý den s počasím, kdy už jsem si procházel ranní historické město Olten a potkával se s prvními ospalými obyvateli. Olten, jako středověké historické město, Vám nabídne především hrad a nejen kostely, staré měštaňské domy, ale především také zvonici a starý most, který tvoří druhou dominantu města. Městečko máte pečlivě prohlédnuté za necelou hodinku. A pokud tu budete brzy ráno stejně jako já, tak ani zavřené obchody a restaurace vás tu již déle nezdrží. Vlastně to byla taková prima ranní procházka před odjezdem do nedalekého a velmi významného města Solothurnu. Solothurn, jako hlavní město stejnojmeného kantonu, se vyznamenává především jako kulturní centrum. Historie sahá od Keltů a římských dob přes středověk (z této doby pochází například městské opevnění Riedholzschanze) až do dob baroka, ve kterém zažil největší rozkvět. Spolu s tímto faktem, přízvisko "nejkrásnější barokní švýcarské město" dává tušit, že barokní architektura je také dominantou historického centra, kde dominuje především symbol města katedrála sv. Ursa. Určitě si nezapomeňte prohlédnout dvě historické brány - Baseltor a Bieltor a hlavně funkční orloj Zytglogge, kterých moc po Švýcarsku neuvidíte. Především pro muže se v historickém centru nachází také největší švýcarská zbrojnice (Zeughaus) s širokou paletou historických exponátů zbrojí, střelných a chladných zbraní. Mimo historické centrum bych ještě určitě doporučil se podívat na starou radnici a především přes řeku Aare na křivou věž Krummturm, která ve vás jistě vyvolá úsměv. Mimo to si můžete ještě ve městě užít například typické kašny, které zdobí celé město.
 |
| Solothurnská atmosféra |
 |
| Křivá věž Krummturm |
 |
| Solothurnský orloj |
 |
| Zátiší v Bielu |
Další zastávkou bylo Městečko Biel, kde se uskutečnil fakticky můj úplně první, lehký dotyk s francouzkou částí. A jelikož francouzskou kulturu miluji tak jsem si užíval o to více. Nerad bych dělal nějaké rozdíly, ale tím, že je Biel (francouzky Bienne) na pomezí a je to dvojjazyčné město, rozdíly oproti německé části jsou patrné - Biel již není tolik učesaný jako německé města, mnohem více se setkáte s francouzskými názvy podniků, názvy ulic a především lidé jsou zde oproti německé části více, ehm, otevření a jaksi hlučnější, nebo lépe řečeno více se projevující. To je to správné slovo. A také je Biel, stejně jako většina francouzské části, více multikuluturnější. Opravdu je to jako kdyby jste najednou vešli do jiného světa - a tato rozmanitost je to, co na Švýcarsku miluji. Během krátkého pobytu jsem si naplno užíval probíhající festival, docela jinou městkou architekturu, než na jakou jsem byl zvyklý v německé části a snad poprvé jsem si užil pravou, nefalšovanou palačinkárnu. Město má též svoje historické centrum, které jistě stojí za navštívení, ale mne mnhem více uchvátil Centre Pasquart, což je moderní galerie fotografie a filmu. O to více mne nadchnula výstava jednoho z východoevropských umělců z jehož videí vesnického života na mne dýchnul pocit domova. Je jasné, že mám k tomuto směru duševně samozřejmě blízko. Ve městě můžete ještě nabrat čerstvých sil v krásném parku Elfenau nebo se jít podívat na nedaleké vinice. Je důležité říci, že město zabírá strategickou polohu na břehu jezera Bielersee, po jehož břehu jsem jel cestou do mé poslední destinace tento den. Do městečka s prozaickým názvem La Neuveville.
Do La Neuveville jsem po náročném dni dorazil za pozdního odpoledne, nebo spíše pozdní večera, avšak ještě stále za denního světla. Městečko jsem si vybral na doporučení mého knižního průvodce, kde mne zaujala především zmínka o zachovalé středověké architektuře. Po delším hledání jsem konečně našel místo útočistě pro sebe a pro své auto. Přišlo mi tak trochu komické a možná trochu trapné, že díky mé neznalosti francouzštiny jsem se skoro nikde nedomluvil s místními, kteří samozřejmě nemluví jinak než francouzsky. Vesnička je sama o sobě velmi malebná, nejen díky své překrásné kamenné architektuře, ale také, protože se rozprostírá nad břehem jezera a mezi vinicemi, nad kterými se tyčí středověký hrad, působí dozajistě prozaicky. Nevím, zda to bylo pozdější hodinou, ale během brouzdání po krásných ulicích vesnice jsem kromě jedné hospody, hrajících dětí na zahradách a štěkajících psů nenašel žádný jiný náznak společenského života. A tak sem raději šel spát a připravovat se na poslední den mé cesty.
 |
| Bern pohledem z parku Rosengarten |
 |
| Bernský medvědí příkop |
To ráno jsem spal velmi dlouho a vzbudilo mne až silné slunce. A tak jsem připravil automobil na cestu a o dost později, než jsem původně plánoval, vyrazil do nejdůležitějšího města mé cesty - do Bernu. Bern je samozřejmě dominanta a centrum kulturního, ekonomického a hlavně politického života Švýcarska, protože je samozřejmě hlavním městem celého kantonálního svazku. Dlouho jsem přemýšlel co psát o městu o kterém jsou napsány celé knihy, ale určitě bych měl zmínit nějaké základní fakta a obecnou charakteristiku. Je toho opravdu hodně co napsat, co navštívit, co zde prožít, ale vypsat všechno není cílem tohoto blogu, kromě toho, že jsou tyto údaje již napsány jinde a kompetentněji. Tak stručně a jasně: Bern je hlavní město, krásné město s historickým centrem, město v historii se svými dřevěnými domy kompletně vyhořelo a bylo vybudováno celé znovu, leží v ohybu řeky Aare, trávilo zde mnoho světových osobností jak osobní, tak pracovní čas Především Albert Einstein a Paul Klee, který se zde narodil. Symbolem města je medvěd a sídlí zde moderní muzeum s největší sbírkou malíře Paula Klee na světě. Já jsem Bernu nevěnoval tolik času, kolik by si jako hlavní město zasloužil, ale i tak jsem toho tu dost poznal, viděl a udělal si objektivní obrázek o samotném městu. Já osobně jsem svou prohlídku začal ve vyhlášeném parku Rosengarten na západní straně města, odkud máte krásný výhled na celé město. Můžete si udělat hezký snímek města a alespoň představu, kde všude se budete pohybovat. Odtud bych doporučil zastavit u mědvědího příkopu Bärengraben, který jisto jistě neminete. Vyhlášené historické centrum tvoří především tři uličky Gerechtigkeitgasse, Junkerngasse a Kramgasse. Pokud se neprojdete po Münstergasse a jejími podloubíčky jako by jste v Bernu ani nebyly. Vhodné zvláště za deštivého počasí. Z památek určitě ještě musíte navštívit bernský Münster, který není nic jiného než trojlodní gotická bazilika. A také zcela určitě orloj a nejstarší bernskou věž ze 16.století s krkolomným názvem Zytgloggeturm. Nemusíte mít ani tlustou peněženku, aby jste se pokochali nabídkou v Marktegasse, kde jsou soustředěny luxusní obchody. Symbol města - novorenesanční budova Federálního shromáždění, která stojí na známém Spolkovém náměstí (Bundesplatz), by měli být vaše povinnosti. Již jsem se zmiňoval v předchozích příspěvcích o tom, že pokud se budete chtít dozvědět zevrubnější informace o památkách, doporučil bych vám navštívit jakékoliv turistické informace, kde Vám rádi a zdarma nabídnou průvodce s podrobnějšími informacemi. Tyto průvodci jsou zpravidla také v několika základních jazycích a garantuji Vám, že si z jejich výběru zcela určitě vyberete. Pokud máte rádi muzea a galerie, asi nejdůležitější je Einstein muzeum a již zmíněné Paul Klee muzeum. Ačkoliv seznam památek vypadá velmi obsáhle, věřte mi, že ty nejvýznačnější v poklidu během dopoledne stihnete. Vše záleží pouze na Vašich preferencí.
 |
Spolkové náměstí a budova
Národního shromáždění v
pozadí |
V poslední den jsem si ještě cestou domů udělal tři drobné zastávky. Protože jsem si chtěl opět porovnat okolní venkov s městem, tak se vhodně nabízelo údolí Emmental. Údolí Emmental ve vás jistě správně evokuje chuť vyhlášeného sýra. Ano, to je přesně ono. Ve zdejším údolí vzniká tento světoznámý typ sýra, který je po něm pojmenován. Ve vesničce Affoltern, je sýrárna, kde si můžete prohlédnout jeho výrobu na vlastní oči, dozvědět se proč má v sobě typické otvory a pomocí interaktivních prvků se dozvědět spousta dalších a souvisejících informací. V případě zájmu si můžete můžete samozřejmě sýr na místě zakoupit nebo jen ochutnat. Další zastávkou byl pro mě hrad Burgdorf, kde jsem se podíval na stálou expozici o dobývání zlata. Poslední důležitou zastávkou bylo zastavení u dřevěného mostu v Langnau. Ona totiž celá tato oblast je známá pro své dřevěné mosty. Jejich počet se pohybuje řádově v několika stovkách a vybrat nějaký důležitý je velmi pošetilé. Já si vybral ten v Langnau, protože jsou spolu s mostem v Hasle-rüegsau, pro mě z neznámého důvodu, nejznámnější. Doufám, že se mi povedlo to nejdůležitější vystihnout a inspirovat k návštěvě Bernské oblasti.
 |
| Hrad Burgdorf |
 |
| Jeden z mnoha z dřevěných mostů |
 |
Sýrárna v Affolternu a zároveň
ukázka tradiční architektury v
bernské oblasti |
 |
| Uvnitř sýrárny |
Žádné komentáře:
Okomentovat