Lichtenštejnsko tam a zpět

Ačkoliv mám delší dobu rozepsaný článek o dvoudenním výletu po francouzské části, během psaní předešlého článku, kdy mne navštívil kamarád z Čech, mne popadla touha a vzpomínání na jinou návštěvu - mých dvou kamarádů, se kterými jsem před mým odjezdem z Čech trávil spoustu času.  Roman s Honzou u mě zůstali celý týden, ale podnikli jsme společný výlet o prodloužený víkend a z několik návrhů jsme se shodli na Lichtenštejnsku. Zřejmě vyhrálo proto, protože je blízko a lákalo nás se zkusit podívat do "sousední země".

Lichtenštejnsko je opravdu zajímavá země, přesněji řečeno knížectví, které má rozlohu necelých 160 km čtverečních, ale i přesto má turistům co nabídnout. Lichtenštejnsko leží na východní hranici s Rakouskem, zhruba v prostřed mezi městy St.Gallen a Davosem, platí zde stejná pravidla jako ve Švýcarsku - ať na silnici nebo v měně či jazyku. Lichtenštejnci mluví němčinou (popřípadě dalšími jazyky) a platí švýcarským frankem. Turistům nabízí široké spektrum atrakcí - památky, horské tůry, zimní lyžování, kulturu a to vše zabalené zřejmě v největší výhodě - vše je opravdu na dosah. Zřejmě se zde strávit delší čas, ale myslím si, že pro nás byl víkend dostačující. Samotné knížectví se dá přejet za pouhých 20 minut autem.

Hrad Gutenberg ve vesnici Balzers i s jeho vinicemi

Do Lichtenštejsnka jsme přijeli v pátek na večer a rozhodli jsme se přespat na odlehlém parkovišti. Moje auto, ve kterém jsme přespali bylo zřejmě atrakcí pro místní policisty, kteří nás v brzkým ranním hodinách vzbudili a po kontrole dokladů (a zaražením nad dvěma německými jmény v českých dokladech) nás nechali zase spát. Vlastně jsme už neusnuli, ale dlouho a pomalu jsme se probouzeli. Náš první cíl bylo městečko Balzers s hradem Gutenberg.

Samotné Balzers je opravdu malinkatá vesnička, kde stojí za návštěvu opravdu jen samotný hrad Gutenberg, který se tyčí nad vesnicí na vyvýšeném kopci zároveň využitém jako vinice. Do samotného hradu se dostanete jen v návštěvních hodinách, které nás minuly, ale to neznamená že jsme si ho neužili. Na prvním veřejném nádvoří nás překvapila masivní socha dřevěného koně s pozlacenou hlavou a pěkný výhled na vesnici pod hradem a do blízkého okolí - kam až to místní hory dovolí. Cestou dolů neunikli naší pozornosti, i přes doslovný zákaz, trsy hroznů na vinici, kterým jsme neodolali a já poprvé v životě jedl víno z vinice. Asi nebude překvapivé, když řeknu že bylo skvělé. Ale více natrhat jsem si raději odřekl. Víte jak je to o tom zakázanym ovoci...

Volně pasoucí se koně na hřebenu hor

Další náš cíl, kde jsme strávili zbytek dne a noc, bylo okolí horského střediska (jedné ze dvou v knížectví) Malbun. V samotném městečku jsme jen nechali auto a chopili se výšlapu na horu Sareiserjoch s nadmořskou výškou 2 000 metrů, samotný Malbun je ve výšce 1602 m.n.m. (Sněžka pokořena). Po krátké procházce po nejbližším okolí jsme vzali z auta nejnutnější věci a konečně jsme vyrazili. Během cesty nás ještě překvapil Jodlerfest, kde jsme chvilku sečkali, s úsměvem na tváři poslechli místní hudbu a zase vyrazili. Po celkem nenáročném výšlapu jsme dorazili k lanovce, které přes zimní sezónu vozí lyžaře, ale nám stanice posloužila jako místo pro odpočinek pro další cestu. Asi není náhodou, že nás všechny tři pojí obdiv k čajové kultuře a tak není divu, že jsme sebou měli sadu pro přípravu čaje a k překvapení ostatních jsme si připravili zelený čaj přímo u lanovky a užívali si chvílie klidu a odpočinku, které k tomu patří.

Naše pití čaje

Po dopití jsme si zase sbalili věci a vyrazili po hřebenu od stanice zpět do vesnice. Cestou po hřebenu se nás drželo sotva dobré počasí - zamračeno, ale před deštěm, který nás chytl naštestí až těsně před koncem, když už jsme byli skoro v bezpečí sucha. I přes zamračené počasí si myslím, že výhledy a panoramata za to stála. Ještě jsme cestou potkali, alespoň pro mne osobně, zajímavou scénu - volně se pasoucí koně. Pohled na ně byl inspirativní. Po asi 4 hodiné tůře jsme dorazili zpět do vesnice, kde líně končil náš další den a zastihl nás obrovský slejvák.

Architektonicky zajímavá část hlavního města

Druhý den, jsme hned po ránu vyrazili k našemu poslednímu bodu cesty - k hlavnímu městu knížectví města Vaduz. Pod pojmem hlavní město si představte, spíše vesnici nad kterou drží ochranou ruku hrad, kde sídlí lichtenštejnská rodina. Ať je Vaduz jakkoliv malinkatý, myslím si, že toho nabízí k vidění dost - celé městečko protíná pěší zóna, důvěrně známá jako Städle, která je i vlastním centrem celého města a najdete zde, nebo v jejím okolí vše podstatné. Kromě toho nabízí i spoustu luxusních obchůdků, restaurací, kaváren, velkou moderní galerii umění (kde je mimochodem vstup zdarma a k vidění kromě dočasných výstav jsou díla i Giacomettiho a jiných švýcarských umělců) a na jednom jejím konci je něco, co nadchne zřejmě každého nadšence do architektury - náměstíčko s budovou parlamentu je zde obloženo malými obdelníkovými kachličkami, které na návštěvníka působí jako by se najednou ocitl v nějaké starší počítačové hře. Alespoň tak to na mne působilo. Pokud ještě navštívíte Červený dům (Rotes Haus), kde v dřívějších dobách mniši připravovali víno a vyfotíte si lichtenštejnský hrad (který je veřejnosti nepřístupný - sídlí v něm knížecí rodina) tak si myslím, že jste viděli vše podstatné z Vaduzu a s výše uvedeným, vše podstatné z jedné z nejbohatších zemí světa. Možná ještě není bez zajímavosti, že, pro našince v tak malé zemi,  sídlí vysoká škola světového věhlasu.

Moderní budova uměleckého muzea

Udělat si během dovolené čas a navštívit Lichtenštejnsko nebo ne ? Upřímně, rozhodně Vám zde neuteče nic na co by jste narazili jinde ve zbytku Švýcarska, ale za ten pocit navštívit tuto zemi to rozhodně stojí, byť ho projedete autem doslova za pár minut. Kdybych měl během dovolené zbytečné dva dny (jako třeba my teď) tak bych si ten výlet rozhodně udělal, ale i kdybych ho jen projížděl, rozhodně bych si nějakou nutnou zastávku zde udělal - minimálně v hlavním městě a jedno odpoledne s vděčností obětoval. Díky Honzo a Romane za společný výlet.

Rotes Haus

Knížecí hrad

Hřeben Sareiserjoch