Appenzeller, St.Gallen, Schaffhausen a část východního Švýcarska

Jak se pomalu blížím ke konci s blogem tak se pomalu dostávám k pár posledním příspěvkům, které jsem si zcela záměrně nechával až nakonec. Na konci jsou z toho důvodu, že jsou stylisticky a obsahově nejnáročnější - zpravidla se jedná o několika denní výlety, které jsem otagoval jako tripy. Všechny tyto tripy jsem projezdil autem a snažil se projet věci, které mne nejen zajímali, ale také, které mi byli doporučeny. Kolikrát jsem cestou nečekaně narazil na některé věci, které mne doslova nadchli a občas jsem jsem na doporučení dojel na věci, které mne doslova zklamali. Jako další příspěvěk jsem si vybral trip, kde jsem projel pět kantonů, důležitá velká města, ale také skvělé přírodní scenérie. Nechtělo se mi moc věřit tomu, jak moc člověk zapomíná kde všude byl a co prožil, přestože má z cesty tolik fotografií. A ke všemu, když ty fotografie náhodou najde na internetovém datovém úložišti a zcela mu chybí na disku počítače. Huh.

Pro tento výlet jsem si vybral místa, které se nacházejí v severovýchodních kantonech Thurgau, st. Gallen, Appenzeller, Glarus, Schaffhausen. Například jsem navštívil Rýnské vodopády, Kostnici (kde byl upálen Jan Hus), navštivil jsem tržiště od slavného architekta Hudertwassera, užíval jsem si ruch velkých měst i si projel horské průsmyky. To všechno se dá stihnout v relativním poklidu během prodlouženého víkendu. Jak jsem psal výše, tak jsem spoustu infromací, které se mi už z hlavy vypařili, dohledával z fotografii a potom z internetu. Ještě, že mám dobrou paměť a díky papírově mapě (a drobných poznámek v ní) jsem dal všechno úspěšně dohromady. A tak jsem si hezky zavzpomínal a dal si dohromady vše o čem jsem chtěl psát.

Štít se jménem Jana Husa

Můj první den se odehrával především okolo Bodamského jezera, které se nachází na severu Švýcarska a přirozeně rozděluje hranice mezi Rakouskem, Německem a samozřejmě Švýcarskem. Na švýcarském břehu se nachází samozřejmě spousta důležitých míst, které je dobré navštívit. Předtím než jsem navštívil pro Čechy asi to nejdůležitější  (samozřejmě Kostnici) jsem cestou na chvilku zastavil na doporučení ve městě Frauenfeld, které je správním městem kantonu Thurgau. Kromě historického hradu zde není nic důležitého. Poté jsem jel do samotného Konstanz (Kostnice), které je samozřejmě pro Čechy spojená se jménem Jan Hus. Ano a je skvělé, že samotné město (které je krásné samo o sobě a dají se projít historické památky) na tuto osobu myslí a nabídne Vám muzeum v češtině! Dokonce vás i přivítá s vývěsním štítem se jménem Jan Hus. Poté co jsem si užil muzeum (a víceméně si přečetl co už jsem věděl) jsem vyrazil do dalšího cíle mého putování. A to bylo městečko Stein am Rhein, které je známo jako skanzen švýcarské středověké architektury - nad míru si tu užijete hrázděné domy, akoro až kýčovitých barev, staré náměstíčka, břečtaněm prorostlé hradby, udržované měštanské domy s arkýři. Pokud se sem vypravíte určitě bych doporučil se podívat na starou radnici, kterou jistojistě neminete. A pokud se zajímáte o historii hlouběji, najděte si v turistických informacích plánek města (zdarma) s podrobným popisem jednotlivých měštaňských domů. Kromě historie, která je samozřejmě největším tahákem, městečko nic jiného nenabízí. Na historickou architekturu navazuje další a poslední cíl, který jsem během prvního dne stihl - městečko Schaffhausen. Historického jádro, které se vyvinulo jako překladiště zboží, nabízí mnoho - architekturu (především městkou bránu, měšťanské domy a kašny), ale také obrazárnu či galerii moderního umění a především pevnost Munat, z jeho kruhové bastionu máte luxusní výhled na celé město. Poté co jsem zamyšlen koukal z bastionu na město tak jsem si uvědomil jak už slunce pomalu zapadá, přišel na řadu další úkol - sehnat ubytování. V mém případě to bylo samozřejmě jen najít příhodné místo pro zaparkování mého vozu.

 

Stein am Rhein 

Schaffhausen z pevnosti Munat

Jelikož cíl na další den byly Rýnské vodopády tak jsem hledal nějaké příhodné místo v okolí. A docela dlouho mi trvalo, než jsem ho našel, protože všude bylo všechno placené. Nakonec jsem musel odjet dále od vodopádů. A tak jsem nakonec už odevzdaně zanechal auto na prašném parkovišti u jakési stavby a vydal jsem se k restauraci, které jsem se cestou všiml. Jestliže je pravda, že nic není náhoda, tak mi něco tam nahoře něco přeje, protože jsem ještě nevěděl co mě čeká. Poté co jsem usedl k osamocenému stolu docela naproti stolu, kde se postarší lidé bavili ke mne s úsměvem na tváři přišla dáma okolo 50ti let, že se jako majitelka omlouvá, ale že mají tento zavřeno pro veřejnost. Ale i tak jsme se dohodli, že mi nalije víno, které jsem chtěl. A nějak jsme si padli do řeči a nakonec se z paní majitelky vyklubala sprízněná duše - dali jsme se do řeči a po vysvětlení co dělám a kam mířím mi začala vysvětlovat svůj příběh, jak žila několik let v Austrálii a svém životě celkově tak mi nabídla, že mohu přespat na parkovišti v mém autě. Poté mi nabídla za drobný poplatek sprchu a dala mi spousta typů na cestování v okolí - sehnala mi podobné ubytování na další den u své kamarádky, která má svůj hotel v městečku Neslau. Huh, dokonalost. Tohle přesně na cestování miluji.

Rýnské vodopády

A tak druhý den po brzkém probuzení jsem si mohl dovolit ten luxus jít na Rýnské vodopády jenom s fotoaparátem v ruce. Rýnské vodopády se dají projít přes most z obou stran řeky. Na jedné straně přes předražené parkoviště i pro autobusy a na straně druhé (kudy jsem šel já) přes zámeček a vyhlídku. Nevím zda to bylo mým brzkým příchodem nebo tím, že jsem byl ve státní svátek na místě, ale všechny turnikety jsem prošel zdarma (a na této straně je oproti druhé straně parkování zdarma - netuším proč) a užíval si sílu vodopádů. A z vyhlídky jsme také udělal snímek vodopádů, který je snad známý všem. Vodopády samozřejmě nejsou nejvyšší v Evropě jak se často traduje, ale dominuje svým průtokem vody. V areálu vodopádů je také luxusní restaurace a nějaké obchůdky se suvenýry. Cestou zpět k autu jsem si užíval cestu podél řeky, která byla lemována zelení a stromy. Když jsem přišel k mému autu a rozloučit se s mou hostitelkou, byl jsem opět překvapen - byla mi nabídnuta společná snídaně s normálními hosty. Huf. I po dlouhém přemlouvání jsem stejně hostitelku nepřemluvil k tomu, aby si vzala alespoň nějaké peníze. Huf.

Vodotrysk v Rorschach

A tak jsem se s vděčným díky rozloučil. Ještě před tím než jsem dorazil do nejdůležitějšího města této oblasti St. Gallenu, tak jsem objel Bodamské jezero po své jižní straně a snažil se občas dělat zastávky v některých vesničkách, abych si udělal obrázek jak to zde vlastně vypadá. A asi za nejdůležitější z nich považuju Rorschach, které je zároveň letoviskem i lázněmi známé svou promenádou a vodotryskem na vodní hladině. Také jsem zde objevil jedno prima vetešnictví, kde jsme nakoupil pár cd do mé sbírky. Mimo to je také důležité podotknout, že nedaleko odtud je malá budova od světoznámého architekta Fridricha Hudertwassera, která je přesně v městečku Staad am Bodensee. No a konečně jsem dorazil do st.Gallenu, který je vyloženě historickým a kulturním městem, nic jiného tu nehledejte. Dominantou města je rozsáhlý klášterní komplex spojovaný s osudem svatého Havla, po kterém město  nese své jméno. Celý klášterní komplex je architektonickým skvostem, kterému dominuje katedrála a neméně významná knihovna, která uchovává velmi vzácné sbírky a rukopisy. Historické centrum vás bude provázet samozřejmě celým městem, kromě historickho, přírodovědného a uměleckého muzea je zde velmi významné muzeum textilu, které zřejmě nikde jinde ve Švýcarsku nenajdete. A je zde také jedna rarita, které se říká City lounge st.Gallen, jedná se o výborný počin od umělců Carlos Martinez a Pipilotti Rist, jedná se o tři ulice kompletně pokryté červenou hmotou včetně laviček a lamp, které vám umožní příjemný a stylový lounge pro setkávání s přáteli. Toto místo, ačkoliv jsem zde byl sám, jsem si užil pozorováním ostatních jak se chovají, jak využívají veškeré možnosti k sezení, k pití z přítomných pítek apod. Místo má zcela ojedinělou a unikátní atmosféru, kterou je nutno zažít.

Hundertwasserova tržnice

Raritní City lounge st.Gallen

A měl jsem před sebou vlastně poslední zastávku tento den. A to město Appenzell se svými vyhlášenými sýry a barevnými domy. Appenzeller je správní město dvou stejnojmenných kantonů. Oblast je známa především díky třem místním zvláštnostem - sýru, barevným domkům a typických krojů s klobouky, které mají ženy typicky vysoké a muži se zdobí naušnicí v podobě naběračky na mléko v pravém uchu. Samotný Appenzell je samozřejmě malý, takže ho budete mít hned projitý a o to více  více proniknete do spíše venkovnské atmosféry.  Také je určitě zajímavost, že dodnes se tu hlasuje na náměstí a probíhá zde diskuze mezi obyvately a zástupci kantonu. Tento tradiční akt se stal symbolem přímé demokracie. Doporučil bych si projít samozřejmě historické centrum a především budovu staré Drogerie, která je zde od roku 1560 (!) a která je údajně nejhezčí ze všech malovaných domů. K podívaní je zde také původně barokní klášter a muzeum, ve kterém jsou regionální předměty - především oblečení či tradiční řemesla. Také je zde malý pivovar, který vaří místní pivo, na které jsou Appenzellerští hrdi. Ptejte se také na ukázky výroby sýru, místní vám rádi ukáží a poradí. Pozdní odpoledne se začala chýlit k večeru a protože jsem nevěděl jak daleko leží moje přespání v Neslau tak jsem raději pomalu vyrazil.

Typické Appenzellerské domky s malovanými fasádami

Nakonec jsem Neslau našel úplně v pohodě a bylo vzdáleno asi necelou hodinu autem. Po přijetí od domluvené hostitelky jsem zaparkoval auto na domluveném místě přímo na hotelovém parkovišti, kde jsem i přespal jak jinak než v autmobilu a do dlouhého večera jsem si povídal s mou nynější hostitelkou nad vínem, plánoval jsem další cestu a dostal jsem nějaké tipy na cestu a především na horu Säntis (kde jsem se nakonec zastavil). A také k mému překvapení přijela i první hostitelka se kterou jsou velké kamarádky a tak se debaty protáhly až do noci. 

Panorama s horou Säntis

Ráno po rozloučení, poděkování a zaplacení sprchy a snídaně jsem se vydal směrem na doporučovaný Säntis. Dorazil jsem samozřejmě velmi brzo, ale k mému překvapení zde bylo plno lidí a i celkem plné parkoviště u přilehlého hotelu a lanovky na samotný vrchol. Já jsem bohužel neměl moc dobré počasí a tak jsem nahoru ani nejel. Panorama jsem si jen vyfotil a u hotelu si dal k snídani výbornou kávu spolu se sladkým pečivem. Další moje cesta vedla k místům Bad Ragaz a Maienfeld. Maienfeld je znám především díky spisovatelce Johanně Spyri, která je autorskou švýcarské dětské literatury. Podle ní je dokonce pojmenován i oblast "Heidiland" na počest její hlavní dětské hrdinky. V okolí je několik turistických cílů, především okolní vrcholy s nejvyšší horou v okolí Pizol. Obě městečka jsou od sebe velmi nedaleko a mne Bad Ragaz mne zajímalo mnohem více, hlavně díky lázním Bad Pfärers kam se dá dostat asi hodinovou, pohodovou chůzí po krásné lesní stezce, podél řeky Taminy, plné malých vodopádů a především vlhkého čistého vzduchu, který přijde zvláště vhod při letních vedrech. Než jsem dojel do samotného Bad Ragazu tak mne pobavila jedna stopařka, která jak si zpětně uvědomuji, byla vlastně první stopař, kterého jsem kdy tady ve Švýcarsku vzal. Jeli jsme spolu asi jen pět minut, ale i během krátkého rozhovoru jsem se dozvěděl, že se zajímá o alternativní vědy a jede pomáhat k rodičům do jejich hostince. Poté co jsem ji dovezl na místo, tak jsem našel příhodné místo k zaparkování a vyrazil směrem do Bad Pfärers. Z původních lázní je dnes už jen muzeum a příležitost nahlédnout do historických lázní, především do sklepních prostor, které na mne, ale působili spíše trochu depresivně než léčivě. Touto lesní cestou se dá dojít až do soutěsky řeky Taminy, tzv. Taminaschlucht. Dejte na mne a rozhodně to za to stojí. Sice budete muset zaplatit malý poplatek za vstup, ale věřte, že se to vyplatí, protože je to skvělý zážitek a nenáročný výlet. Soutěska je velmi podobná té, o které jsem psal o výletu ve francouzské části. Toto byla pro mne pro mne nejzajímavější místa z okolí a já měl před sebou poslední odpoledne, takže jsem si svižnou chůzí šel směrem k autu.

Budova lázní

Soutěska Tamina

Lesní cesta k Bad Pfärers

 A poslední etapu jsem víceméně už jen projel, protože nebylo v podstatě kvůli čemu zastatovat a tak jsem stihl všechno co jsem chtěl. Cestou do jednoho z mých posledních cílů mne upoutalo jezero Walensee, které je velkou turistickou atrakcí - ano to bylo snad jen jediné místo, kvůli kterému jsem sjel z dálnice abych mohl zastavit a udělat si snímek za super jasného počasí. Jeden z posledních cílů cesty byl kanton Glarus. Upřímně řečeno tento kanton dokáže nabídnout snad jen turistické cíle pro vysokohorskou turistiku. Já jsem se cestou zastavil ještě u jezera Klöntalersee, které mne naprosto uzemnilo svou polohou a hlavně částí vodní elektrárny, které vypadá jako špunt od obrovské přírodní vany. Neskutečně velká plocha průzračně modré vody v kombinaci s horskými masivy a trochu komickým špuntem dával pocit obrovského respektu a majestátnosti. Ten zážitek byl tak silný, že jsem musel na tomto místě zůstan nějakou dobu a nechat ho na mne působit. Když už jsem se naplnil geniem loci tohoto neskutečně inspirativního místa tak jsem si cestu zkrátil přes horský průsmyk Pragelpass, který spojuje kantony Glarus a Schwyz odkud to mám už jen kousek domů. Průsmyk, ačkoliv není v nikterak velké nadmořské výšce, mne samozřejmě nadchnul svými impozantními scenériemi a hlavě dost překvapil svou náročností, kterou jsou opravdu nečekal. I přes kilometrově celkem krátkou cestu, jsem ho jel autem neúměrně dlouho, všude nezpevněné, štěrkovo-prašné cesty a hlavně druhou půlku průsmyku, která se najednou dost prudce svažovala dostali brzdy od mého auto dost zabrat. Možná jsem měl zase štestí na počasí. Ještě, že mám tak věrné auto. Nedovedu si představit tuto trasu jet v dešti, při bouřce nebo dokonce v zimě. Potom co jsem dorazil opět do nížiny, nechal vychladnout brzdy, tak jsem věděl, že už mám vyhráno a zasloužený domov po náročném výletu je blízko...

Klönalersee

Pragelpass