Zug, Einsiedeln, Schwyz a mezinárodní den muzeí

Pamatuji si na historicky první návštěvu, která za mnou přijela. Byl to můj spolužák ze střední školy se svou tehdejší přítelkyní. Ještě před jejich samotným příjezdem jsme se domluvili, že rovnou uděláme výlet než dojedeme ke mě domů. Hned po jejich vyzvednutí v Luzernu a po krátkém přivítání jsme se rozhodli rovnou uskutečnit náš plán. Teď zpětně si uvědomuji, že jsme v podstatě hezky objeli jezero Vierwaldstättersee a z nádraží v Luzernu jsme vyjeli směr - Zug, Einsiedeln, Schwyz, Altdorf, Tellskapelle a konečně Beckenried. Takže se dá v podstatě říci, že jsme objeli celé jezero a snažili se vystihnout zřejmě to nejdůležitější, co jsme mohli za jediné odpoledne stihnout. Přiznám se, že jsem byl ve většině místech poprvé.

Vstupní brána do historického centra
hodinová věž Zytturm

První naší zastávkou bylo město Zug, které je zároveň kantonálním městem (hlavním městem kantonu) stejnojmeného kantonu. Asi největší zajímavostí je, že ačkoliv se jedná o jeden z nejmenších kantonů, je jeden z nejbohatších. A to kvůli nejnižším daním v celé federaci, která láká podnikatele i nadnárodní korporace k tomu, si zde zřídit sídlo firmy. Našli jsme volné parkování u hlavního vlakového nádraží, které bylo vlastně náš výchozí bod. Psal jsem, že jsme geograficky objeli celé jezero Vierwaldstättersee a je jistě zajímavostí, že samotné město leží na břehu jiného jezera - Zugersee, které slouží jako přirozená ochrana města. Z vnitrozemí ho chrání dodnes výborně zachovalé hradby i s obrannými věžemi.  Samotné historické jádro je usazeno na břehu jezera, od okolní moderní aglomerace opevněno hradbami, které můžete projít baštou a původní hodinovou věží Zytturm z poloviny 13. století. Rázem se objevíte v jiném historickém městě, kde na vás silně dýchne atmosféra zachovalých, historických a dřevem hrázděných domů s restauracemi a drobnými obchůdky. Všechny podniky vás při procházení dlážděnou ulicí vyzývají k zastavení vývěsními štíty, které nebudete mezi ostatními vyvěšenými prapory ani schopni všechny vnímat a uvědomit si jejich přítomnost. Samotné centrum je maličké, ale myslím, že zážitek veliký. Než opusíte samotný střed, doporučuju se projít ještě kolem nábřeží a nenechat si ujít voliéry s exotickým ptactvem. Přiznám se, že jejich hlavní podstata mi unikla, kromě estetického zážitku a hezké atrakce. Když už opouštíte samotný historický střed, doporučuju ještě navštívit kostel sv. Osvalda a hrad s historickým muzeem, který patřil habsurskému rodu. Cestou k autu jsme si velmi užili moderní budovu vlakového nádraží, které podle mě také stojí za zmínku. A zde jsme nasedli do auta a vyrazili na naši další zastávku - barokní klášter Einsiedeln.

Klášter Einsideln

Barokní klášter (a zároveň největší barokní stavba ve Švýcarsku) leží asi 25 km od města Zug a rozhodně stojí za to, si udělat čas a prohlédnout si ho, stejně jako městečko pod ním. Ačkoliv 25 km se zdá jako krátká vzdálenost, věřte, že se cesta přes všechny kopce a údolí, které překonává značně protáhne. Jak již bylo naznačeno, současný klášter pochází ze začátku 18. století a je vystavěn na původní malé kapli zasvěcené poutníku sv. Meinradovi. Auto se dá zaparkovat na poměrně rozlehlém parkovišti vedle hřbitova, odkud to máte pár kroků od samotného kláštera. V době, kdy jsme navštívili klášter my, byl z velké části zavřený, takže škoda, ale třeba to tak mělo být. Každopádně jsme si mohli prohlédnout všechny nádvoří, podívat se na ustájené koně a kromě obchodu se suvenýry navštívit také monumentální kostel. Poměrně hezká atrakce je cesta dlážděná kamenými kostkami s vyrytými jmény lidí, kteří sponzorovali a přispívali na rekonstrukci kláštera. Pokud přijdete směrem od hřbitova, tak můžete vyjít druhou stranou, tedy na začátek kláštera, kde vás zcela jistě oslní monumentální schodiště. Třeba až navštívíte klášter Vy, budete mít štestí a možnost navštívit jeden z četných konzertů v již zrekonstruovaných prostorách.

Schodiště před hlavní bránou kláštera

Doba pokročila a s přibývajícími hodinami jsme dostali hlad. A také jsme měli chuť si prohlédnout ještě zbytek městečka, který se rozprostírá přímo pod samotným klášterem. Během cestování se mi vyplatilo a osvědčilo vždycky navštívit turistické informace, kde kromě veškerých informací máte možnost získat především místní mapu, kde máte vypíchlé ty nejdůležitější body hodné navštívení. Ještě než jsme vyrazili si projít město, schovali jsme se před deštěm do jedné místní pizzerie, kde jsme zahnali hlad pizzou a místním pivem a vyrazili jsme dál. Celé městečko se dá klidnou chůzí projít opravdu za chvilku a celý okruh i s celým navigačním systémem (cestou vás provázejí šipky na informačních tabulích a šipky po zemi) přehledně obsáhnete opravdu za chvilku a asi další dobrý nápad je jít pomalu do auta a vyrazit za dalším cílem - dalším kantonálním městem jménem Schwyz.

Vstupní brána do Bundesbriefmuzea

 Schwyz měl pro mě vždy zvláštní nádech, přízvuk - je podobný názvu Schweiz, má v podstatě stejný znak jako celá federace, byl jeden ze tří kantonů zakládající Švýcarské společenství a tak není divu, že tam je umístěna v Bundesbriefmuzeu vystavena, jako hlavní atrakce, smlouva tří kantonů (ještě s kantony Uri a Obwalden) z roku 1291 o založení Švýcarského spříseženstva. A tak to bylo samozřejmě milé shledání a objevování. Samotné městečko je malé s historickou základnou a asi největší lákadlo, které stojí za vidění je Bundesbriefmuzeum - historické muzeum, kde je uložena již zmiňovaná smlouva o založení původního Švýcarska (a podle tohoto kantonu dostalo také Švýcarsko název). A jak jsem v titulku psal o mezinárodním dni muzeí, velkou náhodou nám právě dnešní den vyšel právě na dnešek, kdy mají všechna muzea na světě otevřeno zdarma. Ve Schwyzu stojí ještě za shlédnutí určitě historické centrum s radnicí, palác Ital-Redingshaus a především nejstarší dřevěný dům v zemi (a údajně jeden z nejstarších na světě) z roku 1287 Haus Bethlehem kde je skvělé muzeum ukazující vesnický život i s věrohodnými figurínami a originálními předměty té doby. 

Interiér Bethehem Hausu

Ještě než jsme vyrazili domu, společně jsme se shodli, že se chceme cestou do Altdorfu zastavit u kaple Viléma Tella stojící těsně na břehu jezera. Ke kapli se dá dostat poněkud krkoloměji, protože samotná kaple je umístěna opravdu hned u břehu jezera a musíte k ní ještě sejít po poměrně dlouhých schodech vedoucích od silnice. Při jízdě autem vás upozorní cedule, ať jedete z jakéhokoliv směru, kde máte zastavit - zastavíte na parkovišti jednoho motelu, kde si můžete dát i nějaké jídlo. Poté už stačí jen sestoupat pár schodů a dostanete se přímo ke kapli, kde jsou na zdech vymalovány výjevy ze života Viléma Tella. A to je asi jediné, s výhledem na jezero, co se zde dá obdivovat. 

Kaple Viléma Tella - Wilhelm Tell

Ještě než jsme opravdu dojeli domu, ukázal jsem návštěvě ještě město Altdorf, ale o něm se rozepisovat nebudu, protože jsem o něm už psal. Myslím, že jsme toho za dnešek, i přes poměrně nepříznivé počasí, stihli dost. Jsem rád, že jsem mohl objevit s mou návštěvou zase kus Švýcarska a dát jim větší rozhled než jen okolí mého domova, kde se pohybovali. Každopádně jim děkuji za návštěvu a doufám, že se jim u mě líbilo.