Měl jsem již všechno připraveno na cestu, všechno sbaleno, naplánováno, domluveno a k tomu všemu jsem ještě sehnal noc na couchsurfu. Kterému Basilej mimořádně přeje - jednak svou polohou a jednak skvělým životem, který se tu dá vést.
Vyrazil jsem někdy dopoledne a basilej je ode mne vzdálena asi hodinu autem. Na Basileji je super, že leží přímo na hranicích s Francií a Německem, kam to máte asi 7 kilometrů z centra. Poté co jsem přejel správný sjezd, jsem se musel jet otočit "až" za německé hranice. Naštestí to bylo asi jen kilometr. Tak jsem si udělal omylem výlet do Německa a na podruhé trefil správný sjezd na kruháči a konečně jsem dorazil do cíle. Byl jsem překvapen, kolik volného parkování se zde náchází. A tak jsem zaparkoval auto na velice zvláštním místě - kousek od přístavů, hned u řeky, ale přitom v zeleni parků a stromů a velkém klidu. Prostě takový paradoxní pozitivní pocit, kterým mě Švýcarsko vždycky překvapí.
Po přivítání, předáním skromného daru jsem byl pohoštěn kávou zákuskem a povídali jsme co se událo za tu dobu, za kterou jsme se neviděli... Jak čas utíkal, museli jsme jít vyvenčit psa a jít nakoupit. A protože jsem měl auto tak jsem se nabídl, že mohu nákup odvést. Tato čvrť, asi ne náhodou tím, že je takhle u doků, je velmi otevřená a po bližším vyprávěním od mé hostitelky jsem se dozvěděl, že je zde plno mladých alternativních lidí a různých sociálních případů. Avšak i ty tzv. sociální případy, kteří žijí pouze z dávek nebo minimálního příjmu, zde žijí poměrně normálně a spoleřensky přijatelně. Společně jsme poobědvali a při odpolední venčení psa vše naznačovalo, že to tady "alternativou" jen kvete - všude zaparkované staré dodávky, včetně legendárních VW transportérů a sposuta různých otagovaných ploch až po jeden skatepark, kde jsme se na chvíli zastavili a kochali se nad umem skateboardistů na které byla lahoda koukat v doprovodu hudby. Takový život se mi líbí. Krása.
Pomalu se blížil večer, nechal jsem zaparkované auto na parkovišti, sbalil si jen pár nejnutnějších věcí a jal se jít naproti mému couch kontaktu. Skvělé bylo, že mi přijel naproti. Než jsme dojeli na místo tak jsme se seznámili, v rychlosti si řekli co tady děláme a kam jedeme a takový ty běžné věci... Na bytě to potom bylo výživné - otevřel nám jeden afričan ,tak jsem se seznámil s Ufukem a poté jsem byl představen třem Švýcarům, kteří zrovna byli na odchodu a hned vedle kuchyně kde to úplně luxusně vonělo jsme byl seznámen s Kolumbijcem žijcím dlouhodobě ve Švýcarsku. Až jsme nakonec došli do místnosti kde to opravdu žilo - zjistil jsem, že tady nejsem jediný couchsurfař, ale je tu i skupinka 4 studentů z Polska. K večeři byla luxusní uzená žebírka, a nachos se sýrem a zeleninou. Velkej dík Jonatane za tvé umění! Celý večer jsme sledovali box (ani nevím proč), vyměnovali zkušenosti z cestování s couchsurfem a s polskými kolegy jsme naráželi na své sousedské vlastnosti. Celý večer nás tam ještě otravoval jeden hipster z Makedonie, který se tam odněkud přimotal. Ale hlavně, že jsme se dobře bavili celý večer.
Jak jsem psal výše jedno z hlavních kouzel Basileje spočívá v tom, že leží hned na německo-francouzských hranicích. Takže když se blížil čas spánku jeli jsme k mému hostiteli spát. Ovšem bydlel ve francii tak jsme dojeli do Francie a rázem jako by jsme byli v úplně jiné kultuře. Po ukázaní bytu a místnosti, kde jsem měl lůžko jsem nadšeně ulehl. Předem jsem se omluvil, že budu ráno velmi brzo vstávat, tak jsem se rozloučil s kým jsem mohl už ten večer. Ráno jsem vstal ještě časněji než jsem potřeboval a hend jak jsem provedl zákaldní hygienu jsem potichu zabouchl dveře abych nevzbudil ještě spící lidi..
A hledání cesty zpět do Švýcarska se mi povedlo zase něco veselého. Na zastávce jsem se ptal čekajícího černocha, zda jsem na správné zastávce směrem na Basilej a on mi v angličtině nabídl, že zde čeká na přítelkyni, která ho tam sveze autem a nabídl mi, že mohu jet s nimi společně. No skvělé. Když jsem viděl zastavující auto s českou SPZkou musel jsem začít smát. Řidička trochu překvapená co tam dělám a jak jsem se tam dostal vše pochopila a začala se smát také.. A tak jsem se seznámil s dalším Čechem. Z řidičky se vyklubala zcestovalá žena, která procestovala Austrálii, Usa a Evropu a nakonec se usadila tady ve Swiss.. Ještě mne odvezla co nejblíže do centra jak mohla. Nádhera jak vše do sebe zapadávalo. Vyměnili jsme si čísla, kdybych se náhodou objevil v Basileji ještě jednou a přijmul její pozvání. Nádhera.
Měl jsem před sebou poslední volný den a bylo brzké ráno. Tak jsem si pomalu prošel skoro půlku deštivé Basileje a než jsem došel k autu a k mé hostitelce udělal jsem několik fotek do sbírky mých kovaných mříží a plotů, které všude tak usilovně sbírám. Po posledním společném obědě (kdy jsme měl luxusní palačinky) jsme se konečně rozloučili a já se jel ještě podívat do mé oblíbené Vitry - designového muzea na výstavu architekta Kahna a obligátní proběhnutí designového muzea, které už stejně znám. Ale vždycky tam najdu něco nového co mne zaujme.
Zcela rád si odpustím přednášku na téma architekt Kahn, protože jsou na to kompetentnější lidé. Já si to kritizovat nedovolím. A to není ani smyslem. Důležité je, že moje poslední odpoledne se proměnilo ve brzký večer a já se pln uspokojení a radosti ujal cesty domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat