Bernská oblast, Bern, Solothurn, hrady, sýrarna a lehký dotek francouzské části

Po sepsání předchozího příspěvku jsem se nějak dostal do chuti a tak jsem sepsal další. Vzal jsem si na řadu můj víkendový výlet do hlavního města Bernu. Rovnou jsem porovnal okolní venkov, podíval jsem se do barokního města Solothurnu a především jsem se poprvé lehce seznámil s francouzskými regiony a přičichl k jejich kouzlu. Dodnes si přesně pamatuji, že jsem měl na tento výlet pouze dva dny. A i přes významná místa jsem dokázal úplně v pohodě všechno stihnout.

Městečko Olten

Vyrazil jsem tedy hned v pátek po práci a do prvního cíle jsem dorazil za ukrutné bouřky. Takto mě město Olten přivítalo.  Při bouřce, tmě a lijáku mi dlouho trvalo najít vhodné místo k zaparkování. Ale štestí mi nakonec přálo kdesi mezi rodinými domy. A také mi přálo druhý den s počasím, kdy už jsem si procházel ranní historické město Olten a potkával se s prvními ospalými obyvateli. Olten, jako středověké historické město, Vám nabídne především hrad a nejen kostely, staré měštaňské domy, ale především také zvonici a starý most, který tvoří druhou dominantu města. Městečko máte pečlivě prohlédnuté za necelou hodinku. A pokud tu budete brzy ráno stejně jako já, tak ani zavřené obchody a restaurace vás tu již déle nezdrží. Vlastně to byla taková prima ranní procházka před odjezdem do nedalekého a velmi významného města Solothurnu. Solothurn, jako hlavní město stejnojmeného kantonu, se vyznamenává především jako kulturní centrum. Historie sahá od Keltů a římských dob přes středověk (z této doby pochází například městské opevnění Riedholzschanze) až do dob baroka, ve kterém zažil největší rozkvět. Spolu s tímto faktem, přízvisko "nejkrásnější  barokní švýcarské město" dává tušit, že barokní architektura je také dominantou historického centra, kde dominuje především symbol města katedrála sv. Ursa. Určitě si nezapomeňte prohlédnout dvě historické brány - Baseltor a Bieltor a hlavně funkční orloj Zytglogge, kterých moc po Švýcarsku neuvidíte. Především pro muže se v historickém centru nachází také největší švýcarská zbrojnice (Zeughaus) s širokou paletou historických exponátů zbrojí, střelných a chladných zbraní. Mimo historické centrum bych ještě určitě doporučil se podívat na starou radnici a především přes řeku Aare na křivou věž Krummturm, která ve vás jistě vyvolá úsměv. Mimo to si můžete ještě ve městě užít například typické kašny, které zdobí celé město.

                                

Solothurnská atmosféra

Křivá věž Krummturm

Solothurnský orloj 

Zátiší v Bielu

Další zastávkou bylo Městečko Biel, kde se uskutečnil fakticky  můj úplně první, lehký dotyk s francouzkou částí.  A jelikož francouzskou kulturu miluji tak jsem si užíval o to více. Nerad bych dělal nějaké rozdíly, ale tím, že je Biel (francouzky Bienne) na pomezí a je to dvojjazyčné město, rozdíly oproti německé části jsou patrné - Biel již není tolik učesaný jako německé města, mnohem více se setkáte s francouzskými názvy podniků, názvy ulic a především lidé jsou zde oproti německé části více, ehm, otevření a jaksi hlučnější, nebo lépe řečeno více se projevující. To je to správné slovo. A také je Biel, stejně jako většina francouzské části, více multikuluturnější. Opravdu je to jako kdyby jste najednou vešli do jiného světa - a tato rozmanitost je to, co na Švýcarsku miluji. Během krátkého pobytu jsem si naplno užíval probíhající festival, docela jinou městkou architekturu, než na jakou jsem byl zvyklý v německé části a snad poprvé jsem si užil pravou, nefalšovanou palačinkárnu. Město má též svoje historické centrum, které jistě stojí za navštívení, ale mne mnhem více uchvátil Centre Pasquart, což je moderní galerie fotografie a filmu. O to více mne nadchnula výstava jednoho z východoevropských umělců z jehož videí vesnického života na mne dýchnul pocit domova. Je jasné, že mám k tomuto směru duševně samozřejmě blízko. Ve městě můžete ještě nabrat čerstvých sil v krásném parku Elfenau nebo se jít podívat na nedaleké vinice. Je důležité říci, že město zabírá strategickou polohu na břehu jezera Bielersee, po jehož břehu jsem jel cestou do mé poslední destinace tento den. Do městečka s prozaickým názvem La Neuveville.

Do La Neuveville jsem po náročném dni dorazil za pozdního odpoledne, nebo spíše pozdní večera, avšak ještě stále za denního světla. Městečko jsem si vybral na doporučení mého knižního průvodce, kde mne zaujala především zmínka o zachovalé středověké architektuře. Po delším hledání jsem konečně našel místo útočistě pro sebe a pro své auto. Přišlo mi tak trochu komické a možná trochu trapné, že díky mé neznalosti francouzštiny jsem se skoro nikde nedomluvil s místními, kteří samozřejmě nemluví jinak než francouzsky. Vesnička je sama o sobě velmi malebná, nejen díky své překrásné kamenné architektuře, ale také, protože se rozprostírá nad břehem jezera a mezi vinicemi, nad kterými se tyčí středověký hrad, působí dozajistě prozaicky. Nevím, zda to bylo pozdější hodinou, ale během brouzdání po krásných ulicích vesnice jsem kromě jedné hospody, hrajících dětí na zahradách a štěkajících psů nenašel žádný jiný náznak společenského života. A tak sem raději šel spát a připravovat se na poslední den mé cesty.

Bern pohledem z parku Rosengarten 

Bernský medvědí příkop

To ráno jsem spal velmi dlouho a vzbudilo mne až silné slunce. A tak jsem připravil automobil na cestu a o dost později, než jsem původně plánoval, vyrazil do nejdůležitějšího města mé cesty - do Bernu. Bern je samozřejmě dominanta a centrum kulturního, ekonomického a hlavně politického života Švýcarska, protože je samozřejmě hlavním městem celého kantonálního svazku. Dlouho jsem přemýšlel co psát o městu o kterém jsou napsány celé knihy, ale určitě bych měl zmínit nějaké základní fakta a obecnou charakteristiku. Je toho opravdu hodně co napsat, co navštívit, co zde prožít, ale vypsat všechno není cílem tohoto blogu, kromě toho, že jsou tyto údaje již napsány jinde a kompetentněji. Tak stručně a jasně: Bern je hlavní město, krásné město s historickým centrem, město v historii se svými dřevěnými domy kompletně vyhořelo a bylo vybudováno celé znovu, leží v ohybu řeky Aare, trávilo zde  mnoho světových osobností jak osobní, tak pracovní čas Především Albert Einstein a Paul Klee, který se zde narodil. Symbolem města je medvěd a sídlí zde moderní muzeum s největší sbírkou malíře Paula Klee na světě. Já jsem Bernu nevěnoval tolik času, kolik by si jako hlavní město zasloužil, ale i tak jsem toho tu dost poznal, viděl a udělal si objektivní  obrázek o samotném městu. Já osobně jsem svou prohlídku začal ve vyhlášeném parku Rosengarten na západní straně města, odkud máte krásný výhled na celé město. Můžete si udělat hezký snímek města a alespoň představu, kde všude se budete pohybovat. Odtud bych doporučil zastavit u mědvědího příkopu Bärengraben, který jisto jistě neminete. Vyhlášené historické centrum tvoří především tři uličky Gerechtigkeitgasse, Junkerngasse a Kramgasse. Pokud se neprojdete  po Münstergasse a jejími podloubíčky jako by jste v Bernu ani nebyly. Vhodné zvláště za deštivého počasí. Z památek určitě  ještě musíte navštívit bernský Münster, který není nic jiného než trojlodní gotická bazilika. A také zcela určitě orloj a nejstarší bernskou věž ze 16.století s krkolomným názvem Zytgloggeturm. Nemusíte mít ani tlustou peněženku, aby jste se pokochali nabídkou v Marktegasse, kde jsou soustředěny luxusní obchody. Symbol města - novorenesanční budova Federálního shromáždění, která stojí na známém Spolkovém náměstí (Bundesplatz), by měli být vaše povinnosti. Již jsem se zmiňoval v předchozích příspěvcích o tom, že pokud se budete chtít dozvědět zevrubnější informace o památkách, doporučil bych vám navštívit jakékoliv turistické informace, kde Vám rádi a zdarma nabídnou průvodce s podrobnějšími informacemi. Tyto průvodci jsou zpravidla také v několika základních jazycích a garantuji Vám, že si z jejich výběru zcela určitě vyberete. Pokud máte rádi muzea  a galerie, asi nejdůležitější je Einstein muzeum a již zmíněné Paul Klee muzeum. Ačkoliv seznam památek vypadá velmi obsáhle, věřte mi, že ty nejvýznačnější v poklidu během dopoledne stihnete. Vše záleží pouze na Vašich preferencí.

Spolkové náměstí a budova
Národního shromáždění v
pozadí

V poslední den jsem si ještě cestou domů udělal tři drobné zastávky. Protože jsem si chtěl opět porovnat okolní venkov s městem, tak se vhodně nabízelo údolí Emmental. Údolí Emmental ve vás jistě správně evokuje chuť vyhlášeného sýra. Ano, to je přesně ono. Ve zdejším údolí vzniká tento světoznámý typ sýra, který je po něm pojmenován. Ve vesničce Affoltern, je sýrárna, kde si můžete prohlédnout jeho výrobu na vlastní oči, dozvědět se proč má v sobě typické otvory a pomocí interaktivních prvků se dozvědět spousta dalších a souvisejících informací. V případě zájmu si můžete můžete samozřejmě sýr na místě zakoupit nebo jen ochutnat. Další zastávkou byl pro mě hrad Burgdorf, kde jsem se podíval na stálou expozici o dobývání zlata. Poslední důležitou zastávkou bylo zastavení u dřevěného mostu v Langnau. Ona totiž celá tato oblast je známá pro své dřevěné mosty. Jejich počet se pohybuje řádově v několika stovkách a vybrat nějaký důležitý je velmi pošetilé. Já si vybral ten v Langnau, protože jsou spolu s mostem v Hasle-rüegsau, pro mě z neznámého důvodu, nejznámnější. Doufám, že se mi povedlo to nejdůležitější vystihnout a inspirovat k návštěvě Bernské oblasti. 

Hrad Burgdorf

Jeden z mnoha z dřevěných mostů

Sýrárna v Affolternu a zároveň
ukázka tradiční architektury v
bernské oblasti

Uvnitř sýrárny

Appenzeller, St.Gallen, Schaffhausen a část východního Švýcarska

Jak se pomalu blížím ke konci s blogem tak se pomalu dostávám k pár posledním příspěvkům, které jsem si zcela záměrně nechával až nakonec. Na konci jsou z toho důvodu, že jsou stylisticky a obsahově nejnáročnější - zpravidla se jedná o několika denní výlety, které jsem otagoval jako tripy. Všechny tyto tripy jsem projezdil autem a snažil se projet věci, které mne nejen zajímali, ale také, které mi byli doporučeny. Kolikrát jsem cestou nečekaně narazil na některé věci, které mne doslova nadchli a občas jsem jsem na doporučení dojel na věci, které mne doslova zklamali. Jako další příspěvěk jsem si vybral trip, kde jsem projel pět kantonů, důležitá velká města, ale také skvělé přírodní scenérie. Nechtělo se mi moc věřit tomu, jak moc člověk zapomíná kde všude byl a co prožil, přestože má z cesty tolik fotografií. A ke všemu, když ty fotografie náhodou najde na internetovém datovém úložišti a zcela mu chybí na disku počítače. Huh.

Pro tento výlet jsem si vybral místa, které se nacházejí v severovýchodních kantonech Thurgau, st. Gallen, Appenzeller, Glarus, Schaffhausen. Například jsem navštívil Rýnské vodopády, Kostnici (kde byl upálen Jan Hus), navštivil jsem tržiště od slavného architekta Hudertwassera, užíval jsem si ruch velkých měst i si projel horské průsmyky. To všechno se dá stihnout v relativním poklidu během prodlouženého víkendu. Jak jsem psal výše, tak jsem spoustu infromací, které se mi už z hlavy vypařili, dohledával z fotografii a potom z internetu. Ještě, že mám dobrou paměť a díky papírově mapě (a drobných poznámek v ní) jsem dal všechno úspěšně dohromady. A tak jsem si hezky zavzpomínal a dal si dohromady vše o čem jsem chtěl psát.

Štít se jménem Jana Husa

Můj první den se odehrával především okolo Bodamského jezera, které se nachází na severu Švýcarska a přirozeně rozděluje hranice mezi Rakouskem, Německem a samozřejmě Švýcarskem. Na švýcarském břehu se nachází samozřejmě spousta důležitých míst, které je dobré navštívit. Předtím než jsem navštívil pro Čechy asi to nejdůležitější  (samozřejmě Kostnici) jsem cestou na chvilku zastavil na doporučení ve městě Frauenfeld, které je správním městem kantonu Thurgau. Kromě historického hradu zde není nic důležitého. Poté jsem jel do samotného Konstanz (Kostnice), které je samozřejmě pro Čechy spojená se jménem Jan Hus. Ano a je skvělé, že samotné město (které je krásné samo o sobě a dají se projít historické památky) na tuto osobu myslí a nabídne Vám muzeum v češtině! Dokonce vás i přivítá s vývěsním štítem se jménem Jan Hus. Poté co jsem si užil muzeum (a víceméně si přečetl co už jsem věděl) jsem vyrazil do dalšího cíle mého putování. A to bylo městečko Stein am Rhein, které je známo jako skanzen švýcarské středověké architektury - nad míru si tu užijete hrázděné domy, akoro až kýčovitých barev, staré náměstíčka, břečtaněm prorostlé hradby, udržované měštanské domy s arkýři. Pokud se sem vypravíte určitě bych doporučil se podívat na starou radnici, kterou jistojistě neminete. A pokud se zajímáte o historii hlouběji, najděte si v turistických informacích plánek města (zdarma) s podrobným popisem jednotlivých měštaňských domů. Kromě historie, která je samozřejmě největším tahákem, městečko nic jiného nenabízí. Na historickou architekturu navazuje další a poslední cíl, který jsem během prvního dne stihl - městečko Schaffhausen. Historického jádro, které se vyvinulo jako překladiště zboží, nabízí mnoho - architekturu (především městkou bránu, měšťanské domy a kašny), ale také obrazárnu či galerii moderního umění a především pevnost Munat, z jeho kruhové bastionu máte luxusní výhled na celé město. Poté co jsem zamyšlen koukal z bastionu na město tak jsem si uvědomil jak už slunce pomalu zapadá, přišel na řadu další úkol - sehnat ubytování. V mém případě to bylo samozřejmě jen najít příhodné místo pro zaparkování mého vozu.

 

Stein am Rhein 

Schaffhausen z pevnosti Munat

Jelikož cíl na další den byly Rýnské vodopády tak jsem hledal nějaké příhodné místo v okolí. A docela dlouho mi trvalo, než jsem ho našel, protože všude bylo všechno placené. Nakonec jsem musel odjet dále od vodopádů. A tak jsem nakonec už odevzdaně zanechal auto na prašném parkovišti u jakési stavby a vydal jsem se k restauraci, které jsem se cestou všiml. Jestliže je pravda, že nic není náhoda, tak mi něco tam nahoře něco přeje, protože jsem ještě nevěděl co mě čeká. Poté co jsem usedl k osamocenému stolu docela naproti stolu, kde se postarší lidé bavili ke mne s úsměvem na tváři přišla dáma okolo 50ti let, že se jako majitelka omlouvá, ale že mají tento zavřeno pro veřejnost. Ale i tak jsme se dohodli, že mi nalije víno, které jsem chtěl. A nějak jsme si padli do řeči a nakonec se z paní majitelky vyklubala sprízněná duše - dali jsme se do řeči a po vysvětlení co dělám a kam mířím mi začala vysvětlovat svůj příběh, jak žila několik let v Austrálii a svém životě celkově tak mi nabídla, že mohu přespat na parkovišti v mém autě. Poté mi nabídla za drobný poplatek sprchu a dala mi spousta typů na cestování v okolí - sehnala mi podobné ubytování na další den u své kamarádky, která má svůj hotel v městečku Neslau. Huh, dokonalost. Tohle přesně na cestování miluji.

Rýnské vodopády

A tak druhý den po brzkém probuzení jsem si mohl dovolit ten luxus jít na Rýnské vodopády jenom s fotoaparátem v ruce. Rýnské vodopády se dají projít přes most z obou stran řeky. Na jedné straně přes předražené parkoviště i pro autobusy a na straně druhé (kudy jsem šel já) přes zámeček a vyhlídku. Nevím zda to bylo mým brzkým příchodem nebo tím, že jsem byl ve státní svátek na místě, ale všechny turnikety jsem prošel zdarma (a na této straně je oproti druhé straně parkování zdarma - netuším proč) a užíval si sílu vodopádů. A z vyhlídky jsme také udělal snímek vodopádů, který je snad známý všem. Vodopády samozřejmě nejsou nejvyšší v Evropě jak se často traduje, ale dominuje svým průtokem vody. V areálu vodopádů je také luxusní restaurace a nějaké obchůdky se suvenýry. Cestou zpět k autu jsem si užíval cestu podél řeky, která byla lemována zelení a stromy. Když jsem přišel k mému autu a rozloučit se s mou hostitelkou, byl jsem opět překvapen - byla mi nabídnuta společná snídaně s normálními hosty. Huf. I po dlouhém přemlouvání jsem stejně hostitelku nepřemluvil k tomu, aby si vzala alespoň nějaké peníze. Huf.

Vodotrysk v Rorschach

A tak jsem se s vděčným díky rozloučil. Ještě před tím než jsem dorazil do nejdůležitějšího města této oblasti St. Gallenu, tak jsem objel Bodamské jezero po své jižní straně a snažil se občas dělat zastávky v některých vesničkách, abych si udělal obrázek jak to zde vlastně vypadá. A asi za nejdůležitější z nich považuju Rorschach, které je zároveň letoviskem i lázněmi známé svou promenádou a vodotryskem na vodní hladině. Také jsem zde objevil jedno prima vetešnictví, kde jsme nakoupil pár cd do mé sbírky. Mimo to je také důležité podotknout, že nedaleko odtud je malá budova od světoznámého architekta Fridricha Hudertwassera, která je přesně v městečku Staad am Bodensee. No a konečně jsem dorazil do st.Gallenu, který je vyloženě historickým a kulturním městem, nic jiného tu nehledejte. Dominantou města je rozsáhlý klášterní komplex spojovaný s osudem svatého Havla, po kterém město  nese své jméno. Celý klášterní komplex je architektonickým skvostem, kterému dominuje katedrála a neméně významná knihovna, která uchovává velmi vzácné sbírky a rukopisy. Historické centrum vás bude provázet samozřejmě celým městem, kromě historickho, přírodovědného a uměleckého muzea je zde velmi významné muzeum textilu, které zřejmě nikde jinde ve Švýcarsku nenajdete. A je zde také jedna rarita, které se říká City lounge st.Gallen, jedná se o výborný počin od umělců Carlos Martinez a Pipilotti Rist, jedná se o tři ulice kompletně pokryté červenou hmotou včetně laviček a lamp, které vám umožní příjemný a stylový lounge pro setkávání s přáteli. Toto místo, ačkoliv jsem zde byl sám, jsem si užil pozorováním ostatních jak se chovají, jak využívají veškeré možnosti k sezení, k pití z přítomných pítek apod. Místo má zcela ojedinělou a unikátní atmosféru, kterou je nutno zažít.

Hundertwasserova tržnice

Raritní City lounge st.Gallen

A měl jsem před sebou vlastně poslední zastávku tento den. A to město Appenzell se svými vyhlášenými sýry a barevnými domy. Appenzeller je správní město dvou stejnojmenných kantonů. Oblast je známa především díky třem místním zvláštnostem - sýru, barevným domkům a typických krojů s klobouky, které mají ženy typicky vysoké a muži se zdobí naušnicí v podobě naběračky na mléko v pravém uchu. Samotný Appenzell je samozřejmě malý, takže ho budete mít hned projitý a o to více  více proniknete do spíše venkovnské atmosféry.  Také je určitě zajímavost, že dodnes se tu hlasuje na náměstí a probíhá zde diskuze mezi obyvately a zástupci kantonu. Tento tradiční akt se stal symbolem přímé demokracie. Doporučil bych si projít samozřejmě historické centrum a především budovu staré Drogerie, která je zde od roku 1560 (!) a která je údajně nejhezčí ze všech malovaných domů. K podívaní je zde také původně barokní klášter a muzeum, ve kterém jsou regionální předměty - především oblečení či tradiční řemesla. Také je zde malý pivovar, který vaří místní pivo, na které jsou Appenzellerští hrdi. Ptejte se také na ukázky výroby sýru, místní vám rádi ukáží a poradí. Pozdní odpoledne se začala chýlit k večeru a protože jsem nevěděl jak daleko leží moje přespání v Neslau tak jsem raději pomalu vyrazil.

Typické Appenzellerské domky s malovanými fasádami

Nakonec jsem Neslau našel úplně v pohodě a bylo vzdáleno asi necelou hodinu autem. Po přijetí od domluvené hostitelky jsem zaparkoval auto na domluveném místě přímo na hotelovém parkovišti, kde jsem i přespal jak jinak než v autmobilu a do dlouhého večera jsem si povídal s mou nynější hostitelkou nad vínem, plánoval jsem další cestu a dostal jsem nějaké tipy na cestu a především na horu Säntis (kde jsem se nakonec zastavil). A také k mému překvapení přijela i první hostitelka se kterou jsou velké kamarádky a tak se debaty protáhly až do noci. 

Panorama s horou Säntis

Ráno po rozloučení, poděkování a zaplacení sprchy a snídaně jsem se vydal směrem na doporučovaný Säntis. Dorazil jsem samozřejmě velmi brzo, ale k mému překvapení zde bylo plno lidí a i celkem plné parkoviště u přilehlého hotelu a lanovky na samotný vrchol. Já jsem bohužel neměl moc dobré počasí a tak jsem nahoru ani nejel. Panorama jsem si jen vyfotil a u hotelu si dal k snídani výbornou kávu spolu se sladkým pečivem. Další moje cesta vedla k místům Bad Ragaz a Maienfeld. Maienfeld je znám především díky spisovatelce Johanně Spyri, která je autorskou švýcarské dětské literatury. Podle ní je dokonce pojmenován i oblast "Heidiland" na počest její hlavní dětské hrdinky. V okolí je několik turistických cílů, především okolní vrcholy s nejvyšší horou v okolí Pizol. Obě městečka jsou od sebe velmi nedaleko a mne Bad Ragaz mne zajímalo mnohem více, hlavně díky lázním Bad Pfärers kam se dá dostat asi hodinovou, pohodovou chůzí po krásné lesní stezce, podél řeky Taminy, plné malých vodopádů a především vlhkého čistého vzduchu, který přijde zvláště vhod při letních vedrech. Než jsem dojel do samotného Bad Ragazu tak mne pobavila jedna stopařka, která jak si zpětně uvědomuji, byla vlastně první stopař, kterého jsem kdy tady ve Švýcarsku vzal. Jeli jsme spolu asi jen pět minut, ale i během krátkého rozhovoru jsem se dozvěděl, že se zajímá o alternativní vědy a jede pomáhat k rodičům do jejich hostince. Poté co jsem ji dovezl na místo, tak jsem našel příhodné místo k zaparkování a vyrazil směrem do Bad Pfärers. Z původních lázní je dnes už jen muzeum a příležitost nahlédnout do historických lázní, především do sklepních prostor, které na mne, ale působili spíše trochu depresivně než léčivě. Touto lesní cestou se dá dojít až do soutěsky řeky Taminy, tzv. Taminaschlucht. Dejte na mne a rozhodně to za to stojí. Sice budete muset zaplatit malý poplatek za vstup, ale věřte, že se to vyplatí, protože je to skvělý zážitek a nenáročný výlet. Soutěska je velmi podobná té, o které jsem psal o výletu ve francouzské části. Toto byla pro mne pro mne nejzajímavější místa z okolí a já měl před sebou poslední odpoledne, takže jsem si svižnou chůzí šel směrem k autu.

Budova lázní

Soutěska Tamina

Lesní cesta k Bad Pfärers

 A poslední etapu jsem víceméně už jen projel, protože nebylo v podstatě kvůli čemu zastatovat a tak jsem stihl všechno co jsem chtěl. Cestou do jednoho z mých posledních cílů mne upoutalo jezero Walensee, které je velkou turistickou atrakcí - ano to bylo snad jen jediné místo, kvůli kterému jsem sjel z dálnice abych mohl zastavit a udělat si snímek za super jasného počasí. Jeden z posledních cílů cesty byl kanton Glarus. Upřímně řečeno tento kanton dokáže nabídnout snad jen turistické cíle pro vysokohorskou turistiku. Já jsem se cestou zastavil ještě u jezera Klöntalersee, které mne naprosto uzemnilo svou polohou a hlavně částí vodní elektrárny, které vypadá jako špunt od obrovské přírodní vany. Neskutečně velká plocha průzračně modré vody v kombinaci s horskými masivy a trochu komickým špuntem dával pocit obrovského respektu a majestátnosti. Ten zážitek byl tak silný, že jsem musel na tomto místě zůstan nějakou dobu a nechat ho na mne působit. Když už jsem se naplnil geniem loci tohoto neskutečně inspirativního místa tak jsem si cestu zkrátil přes horský průsmyk Pragelpass, který spojuje kantony Glarus a Schwyz odkud to mám už jen kousek domů. Průsmyk, ačkoliv není v nikterak velké nadmořské výšce, mne samozřejmě nadchnul svými impozantními scenériemi a hlavě dost překvapil svou náročností, kterou jsou opravdu nečekal. I přes kilometrově celkem krátkou cestu, jsem ho jel autem neúměrně dlouho, všude nezpevněné, štěrkovo-prašné cesty a hlavně druhou půlku průsmyku, která se najednou dost prudce svažovala dostali brzdy od mého auto dost zabrat. Možná jsem měl zase štestí na počasí. Ještě, že mám tak věrné auto. Nedovedu si představit tuto trasu jet v dešti, při bouřce nebo dokonce v zimě. Potom co jsem dorazil opět do nížiny, nechal vychladnout brzdy, tak jsem věděl, že už mám vyhráno a zasloužený domov po náročném výletu je blízko...

Klönalersee

Pragelpass

Farmářské trhy

O farmářských trzích jsem již několikrát psal. Především jsem je zařadil do "top ten" v typické kuchyni, protože přesně zde na farmářských trzích, jste u zdroje typických švýcarských produktů a potravin. Snad už nikde jinde nedostanete na jednom místě regionálnější a čerstvější suroviny s osobním přístupem a možností ochutnání. Farmářské trhy jsou samozřejmě zcela běžná a rozšířená věc, která podporuje drobné místní pěstitele a výrobce. Proto a také protože mám rád kvalitu, tak farmářské trhy navštvěvuji rád a opakovaně. Zde ve Švýcarsku je fantastické, že ceny jsou v podstatě na úrovni obchodů, nebo jen nepatrně vyšší. 

  

U nás na vesnici trhy nejsou, takže každou sobotu musím jezdit do vedlejšího městečka Stans, o kterém jsem psal již v zimním období. Tak vlastně teď doplním i nějaké informace o letním období, protože farmářské trhy jsou samozřejmě jen od Velikonoc přes léto. Asi ne náhodou jsem psal v obouch blozích o trzích. Trhy zde ve Stansu jsou malé, skromné, ale přesto vynikající svými produkty, kde jsme vždy našel to, co jsem potřeboval nebo si vybral s čím celý příští týden hospodařit. Kromě kvality produktů si užívám také jejich rozmanitý výběr a možnost vše porovnat, osahat, potěžkat, pomačkat a vybrat si suroviny, které mi nejvíce spontálně padnou do oka. Hlavně mám všechny potraviny (od zeleniny, ovoce až přes sýry a uzeniny) přímo před sebou a moje fantazie začíná pracovat - co vařit celý týden, jak co nejlépe využít suroviny do co nejvíce pokrmů, co budu muset dokoupit během týdne atd. Já osobně jsem přesvědčen, že už jen samotný úmysl a výběr surovin se promítne do kvality vašeho jídlo, tudíž i do kvality vašeho stravování a života. Kromě toho aspektu, že děláte něco pro sebe (a pro přírodu a místní ekonomiku) je to především oproti nakupování v přeplněných cash&carry shopech zábava, relaxace a dokonalá meditace.

  

Také je nutno říci, že bylo konečně hezky a na trhu svítilo slunce. Až dodnes pravidelně (jako naschvál) pořád pršelo, takže jsem si trh užíval o to více. Poté co jsem zaplatil parkování za auto, tak jsem se ujal nakupování. Měl jsem doma spousta potravin a v podstatě jediné co jsem potřeboval byl chléb. Poté co jsem obdivoval sýry a nádhernou zeleninu jsem konečně došel ke stánku s pečivem. Bylo již pár hodin před uklízením a i přesto jsem si dokázal najít svůj kousek. Vybral jsem si domácí chléb pečený na dřevu, který byl dnes ráno upečený a odmítutí prvního kusu, protože se mi zdál docela připálený, dostal jsem od prodavače pochvalu jak umít vybírat. Hmmm. Ještě jsem si u něj koupil čokoládový závin, který jsem si vychutnával na nedaleké zídce kostela a celé náměstí, kde se trhy konají, měl jako na dlani a pozoroval veškerý ruch, všechny lidi jak se společně potkávali, zdravili, někteří debatovali u stolečků na zahrádce restaurace, která částečně zasahovala do samotných trhů a postupně odjížděli a přijížděli auta na místní parkoviště.. Dokonalost.

  

Mondholz aneb měsíční dřevo

Pokud mne někdo zná hlouběji, moc dobře o mě ví, že mám k přírodě velmi důstojný a hluboký vztah, který neustále prohlubuji. Prohlubuji ho nejen mým studiem a užíváním si přírody, ale i ekologií, kterou se v sobě snažím pěstovat. A jako člověk kreativní mi samozřejmě není lhostejný přístup k přírodě a k surovinám. Ačkoliv primárně pracuji s kovem, dřevo jednoznačně miluji. Miluji ho nejen pro své vlastnosti, ale především, protože to je dokonale přírodní materiál, který je v mnoha ohledech naprosto unikátní a nepřekonatelný ani nejmodernějšími materiály. O to více, pokud se k němu lidé chovají s úctou a s moudrostí našich předků. Abych upřesnil o co jde. V dnešní zrychlené době chceme mít všechno hned a pod krátkozrakou záštitou ekonomického a technologického vzestupu dřevo uměle pěstujeme - hlavně rychle a s co největším ziskem. Potom je skvělé, že na to potřebujeme litry chemických ošetřujících přípravků proti hnilobě, proti škůdcům, několikrát ho zbytečně formátujeme a znovu k sobě lepíme, aby jsme zabránili kroucení. O tom, že i touto průmyslovou výsadbou stromů také dost radikálně likvidujeme úrodnou půdu ani nemluvě...

Naši předci moc dobře věděli proč dřevo káceli jen na zimu a začali ho zpracovávat až s příchodem jara. Ono totiž pokud pokácíte strom v zimě, kdy má nejvíce mízy v kořenech stromů, po ulehnutí začně zbylou mízu transportovat z kmenu do větví. A tento proces trvá nejlépe celou zimu. Nemusíte se potom bát, že by se vám dřevo později kroutilo nebo dokonce podléhalo dřevokazům. Protože přes zimu (a díky sněhové peřině, která celý proces přirozeně zpomalí a tudíž zdokonalí) všechna míza (a spolu s ní i veškeré sinice  a ostatní dřevokazi lákající látky) přirozenou reakcí odpluje do větví, tak Vám zbyde dokonalý kus přírodního dřeva, které se jmenuje měsíční dřevo nebo dřevo pokácené ve správný okamžik. Měsíční také proto, protože se kácí podle fází měsíce  - jednoduše měsíc přirozenou gravitací stáhne mízu ještě dál z kmenu. Stačí se podívat co dělá měsíc s mořem a to samé se děje ve stromech avšak v mnohem menším měřítku, ale se stejnou silou. 

    

Této odvěké moudrosti nám dávají za pravdu například několik tisíc let staré akátové kůly v Nilu nebo  několik set let staré horské roubenky, natřené maximálně volskou krví. Takto zpracované dřevo nám ukazuje mnohem více možností využití a hlavně otevírá úplně jiný rozměr chápání dřeva. Není náhodou, že tento, beze zbytku dokonalý, materiál nás ochraňuje před elektrosmogem (dokonce snižuje i wi-fi signál) nebo při dlouhodobějším kontaktu odstraňuje alergie. Tento materiál samozřejmě také vyžaduje velmi pečlivý a uvědomnělý přístup k věci. A tak není náhodou, že jsme se s Ursem poznali na hodinách jógy. Totiž Urs se svým kolegou Franzem již několik let úspěšně vedou Mondholzwerkstatt - dílnu na zpracování měsíčního dřeva. A já jsem samozřejmě musel jejich pozvání přijmout, ikdyž přiznávám, že jsem se tak trochu drze vnutil. A jestli je pravda, že vaše osobnost se promítne i do Vašeho okolí tak zde to platí dvojnásob. Po vřelém přivítání jsme nejdříve chvíli poseděli v kanceláři nad kávou, a během rozhovoru už jsem pomalu začal nasávat tu skvělou atmosféru celé dílny - ze zesilovače hrála klidná relaxační hudba, vzduch provoněn dřevem, okolo monitoru spousta knih na téma dřevo a vše s ním související a jediný zdroj tepla byla kamna, spalující odřezky a zbytkový. Dokonalost.

       

Celá návštěva nakonec i s prohlídkou dílny a přednáškou netrvala nikterak dlouho, možná, že necelé 4 hodiny, ale byla naprosto výživná a celou dobu jsem předl jak kocour. Dozvěděl jsem se tolik věcí a jako milovník dřeva jsem naprosto nadšen. Při představě, že na uživení (i vlastních rodin) po celý rok stačí jen 6, v místních horách pokácených smrků (které si samozřejmě kácí a zpracovávají svépomocí) a že veškerý zbytkový materiál (jako odřezky, piliny, hobliny...) zase vytápí celou dílnu, moje ekologické a řemeslné srdčíko zaplesalo. Tomu říkám přístup pánové! 

Curych

Je zvláštní jaké cíle si pro své cesty vybírám. Kolikrát jsem se všiml, že všechny ty hlavní taháky turismu nechávám stranou a raději se snažím objevovat méně známá místa a přesně totéž platí i o Curychu ačkoliv si to nezaslouží. Během mého pobytu ve Švýcarsku tak trochu stál stranou mého zájmu, ikdyž je zde spousta cílů, které navštívit je nutnost. 

Nebudu psát o historii města, protože té je všude na internetu dost, ale je dobré zmínit alespoň pro představu, že historie města sahá až do doby bronzové, přes Římany a Kelty. Samozřejmě svůj vývoj má i přes středověkové období hlavně díky reformaci a s jeho významnou reformátorskou postavou. Kdo jiný než Ulrich Zwingli. V novodobé historii korunovali Curych na město kultury světoznámé osobnosti od spisovatelů jako například James Joyce, myslitelů jako např. Carl Jung nebo Albert Einstein. Část svého exilu zde strávil Vladimír Iljič Lenin. A také zde v roce 1916 vznikl umělecký směr dadaismus. 

  

I přesto, že Zurich není hlavním městem, je to největší a  nejkulturnější město Švýcarska. Dokonce je to  podle mnoha kritérií a žebříčku nejkulturnější město na světě. A jakmile tu jednou budete a něco zažijete, zcela jistě to označení pochopíte a přijmete za své. Ať přicestujete do Curychu jakýmkoli způsobem, budova hlavního vlakového nádraží by pro Vás měla být výchozím bodem. Je zajímavá nejen tím, že je doslova postavená na řece Sihl, ale protože odtud vychází ulice Bahnhofstrasse, která je nejdražší ulicí na světě a zcela jistě by jste si neměli nechat tuto příležitost ujít. 

Celé město dělí řeka Limmat na dvě strany a od vlakového nádraží se můžete dostat do historické čtvrti přes jeden z mnoha mostů. Ve staré čtvrti rozhodně musíte navštívit dominantu města kostel Grossmünster, z jehož věže můžete mít Zurich jako na dlani, poté bych vám doporučil si užít historickou čtvrť se všemi jeho paláci, kostely a křivolakými uličkami ve kterých najdete spousty obchůdků a podniků nejrůznějšího druhu. Pokud půjdete dále východní, historickou části, jisto jistě také zastavte u curychšské radnice z roku 1695 jejíchž základy jsou na dně řeky. A  určitě ještě navštivte uličku Spiegelgasse, která je zapsána do historie tím, že zde byl ubytován Iljič Lenin s Naděždou Krupskou a také zde sídlil cabaret Voltaire - kolébka uměleckého směru dadaismus.

  

Opakem staré východní čtvrti je moderní čtvrť Züri-west, kde se soustředí převážně moderní život s moderní výstavbou a kam zamíříte především na galerie moderního umění a prvotřídní restaurace. Züri-west je spíše určen pro noční život. Jak jsem psal, Curych je především město kultury a tudíž nesmíte opomenout širokou nabídku prvotřídních muzeí a galerií. Dal bych si velký pozor na to co chcete navštívit a pečlivě vybral čemu se chcete ve městě věnovat, protože to zcela jistě zabere spoustu času. Muzea a galerie jsou uspořádány různě po celém městě a máte tak příležitost si vše pečlivě naplánovat. Za sebe bych konkrétně doporučil museum designu (museum für Gestaltung) nebo sbírka grafických listů (Graphische Sammlung). To je jen mé osobní doporučení. Kdekoliv v turistickém centru si vezměte mapku a průvodce zdarma ve kterém si můžete najít co vyhovuje vám - k dispozici je obrovská paleta oblastí od archeologie přes moderní umění až k historii. Ve městě funguje tzv. "Tageskarte", která Vám slouží jako celodenní jízdenka na městkou dopravu i jako vstupenka do několika galerií a muzeií.

  

Jak je Curych městem s nejvyšší životní úrovní, tak samozřejmě kromě kulturního vyžití nabízí i skvělé  vyžití v přírodě. Udělejte si piknik alespoň v jednom z několika nádherných parků, užijte si jezero - například projíždkou lodí, nebo korzováním po jejím břehu. A nebo si udělejte lehký výšlap na vršek Uetliberg, ze kterého uvidíte Curych jako na dlani i s celým jezerem s výbornou a originální atrakcí - můžete si projít model sluneční soustavy zmenšené do měřítka 1:1 000 000 000. A pokud máte rádi zvířata, je zde nádherná Zoologická zahrada s unikátním pavilónem deštného pralesa. A především pozorujte život ve městě s nejvyšší životní úrovní. Pozorujte jak se lidé v kravatách během polední pauzy převlékají do plavek, aby se mohli osvěžit v řece, jak lidé na břehu řeky společně obědvají, jak mladí lidé v parcích vymýšlejí stále nové hry nebo se jen učí ve stínu stromů.

Jazyky a schweizerdeutsch

Mnoho lidí se ptá jak je to s jazyky. Ano, Švýcarsko má 4 úřední jazyky - němčinu (64%), francouzštinu (20%), italštinu (6.5%) a rétománštinu (0.5%). A kromě úřední němčiny mají vlastní německý dialekt - proslulý schweizerdeutsch. Jak to tedy je ? To každý ve Švýcarsku mluví 5ti jazyky ?

Ne nemluví. Švýcarsko sestává z 26 kantonů a ze 4 jazykových částí ve kterých dominuje vždy jen jeden jazyk a lidé se k němu už od základní školy učí minimálně jeden. Obecně vzato Švýcaři jsou jazykově velmi vybavení a minimálně angličtinou se turista většinou domluví i na zapadlejším venkově. Každopádně Vám budou Švýcaři velmi nápomocní a shovívaví ikdyž nebudou rozumět.  U mladých lidí je to s angličtinou v pohodě (snad) už všude. Pokud procestujete Švýcarsko zevrubně, zcela jistě se potkáte se všemi jazky a dost možná i s rétorománštinou se kterou se mluví jen ve východní části v kantonu Graubünden. Nutno podotknout, že je velmi, velmi specifický jazyk na pomezí italšitny a schweizerdeutsch.

Zcela jistě se setkáte se švýcarským dialektem, tzv. schweizerdeutsch, který neznalému člověku více než němčinu spíše připomene holandšitnu nebo něco na pomezí francouzštiny nebo švédštiny. Zřejmě největší výzva je v tom, že schweizerdeustch nikde nevyčtete (kromě lokálních názvů např. v jídelníčku nebo na různých plakátech) a tak vám nezbývá než se jí učit za pochodu jenom z cizí mluvy. A jednotlivé oblasti i některé vesnice mají dokonce i rozdílné dialekty, proto také neexistují žádné učebnice nebo učební texty. Jednotná němčina přišla až s historickou potřebou vzdělávání. Až na pár extrémních vyjímek všude, kde se mluví švýcarštinou, se dorozumíte i spisovnou němčinou.

Asi záleží na každém jak svou výuku pojme, ale já jsem obrovsky vděčný za dnešní technologické možnosti, které se dají využít k vlastnímu studiu ve volných chvílích. Například bych dopoučil najít si nějaký kurz na youtube. Samozřejmě, že Vám to profesionální výuku nenahradí, ale pořád lepší než nic samozřejmě. O jazykových kurzech jsem psal již v blogu o práci a studiu.

Francouzské kantony jako například Ženeva či Fribourg a Italská část Ticino používají víceméně spisovné jazyky bez hlubších rozdílů, ikdyž tam nějaké samozřejmě jsou. Ještě není bez zajímavosti říci, že skoro 10% populace jsou přistěhovalci nejrůznějších národností a tak je zde o jazykový guláš řádně postaráno. Je skoro až s podivem jak si dokáží jednotlivé oblasti zachovat svou autonomitu. Pokud se chcete učit základní evropské jazyky tak Švýcarko je velmi příhodná země.

Top ten - icons

....seznam spíše ikonických věcí, které by vám měli automaticky naskočit při vyslovení Švýcarska. A některé si můžete i pořídit jako smysluplný suvenýr.

1. nože

Kdo by neznal švýcarské multifunkční armádní nože Victorinox. 9 z 10 mcGyverů doporučuje.

2. outdoor vybavení 

Švýcaři jsou posedlí turistikou a tak není divu, že produkuje obrovské množství turistických potřeb špičkové kvality na které jsou patřičně hrdí. 

3. hodinky

V zemi, kde jsou ikonické i nádražní hodiny nemůže být pochyb o celosvětově proslulosti tradice švýcarských mistrů sahajících až několik století nazpět do historie.

4. sýry 

Sýry jako národní pokrm té nejvyšší kvality je znám i daleko za hranicemi. Se sýry se samozřejmě setkáte kdekoliv a kdykoliv. Nutnost vyzkoušet co nejvíce typů a způsobů přípravy. 

5. čokolády

Čokolády hrají významnou roli v kuchyni, ale sami o sobě reprezentují národní produkty jako takové. Uvědomte si, že jste v zemi, kde byla založena společnost Nestlé. 

6. kravské zvony

Jak jsem již psal u sýrů tak Švýcarsko je samozřejmě zemí krav, které prudukují kvalitní mléko, ale staly se ikonické i jejich zvony. Které se dostali až do národních tradic. Jistě na ně během cestování narazíte ať už ve formě suvenýrů, nebo je na vlastní uši uslyšíte na horských loukách. 

7. bankovnictví

Na světě neexistuje výhodnější místo k zúročení Vašich milionů, které Vám jinak leží zbytečně na běžném účtě.

8. helvétský kříž

Na světě jsou oficiálně pouze tři čtvercové vlajky a kromě Vatikánu a UN to je samozřejmě Švýcarsko. Ikonický kříž na který budete narážet všude a vždy - na praporcích, na produktech, na potravinách a dokonce je to i součást firemních log tuzemských log. Není bez zajímavosti, že otočením barev vznikl symbol červeného kříže, který vznikl právě zde.

9. lidové tradice

Jsou pečlivě střežené a se švýcarskou precizností dodržované a protkané vešekrou lidskou činností nejen na venkově. Zcela jistě se s nimi setkáte i ve městech. Od troubení na alpské rohy až po klání v tradičních sportech jako například Swingfest nebo tradičních vyhánění krav z luk Alperchilbi. Světoznámý basilejský Fastnacht kolorit jen doplňuje.

10. přímá demokracie

Celosvětový vzor demokracie. Nikde na světě nenajdete lepší a přímější model demokracie, kde si samotné obyvatelstvo na základě lidových referend samo určuje směr a politiku státu. Bravo!